Aktuality z Gymnázia Oty Pavla

23. dubna navštívil naši školu prof. RNDr. Martin Kotora, CSc., se kterým žáci vedli rozhovor o vědě a výuce na vysoké škole. Přečtěte si, jak se žákům dařilo klást panu profesorovi zvídavé otázky.

Dobrý den, pane profesore, moc děkujeme, že jste si na nás udělal čas a navštívil nás na našem Gymnáziu Oty Pavla. Rádi bychom zjistili, jaké to je být vědec, vysokoškolský profesor, a proto jsme si pro Vás připravili pár otázek.

Víme, že jste chemik, proto by nás pro začátek zajímalo – co vás na chemii vlastně nejvíc baví, že jste jí zasvětil celý svůj život?

Dobrý den, ano, chemie je obor, ve kterém si můžete hrát s přírodou a nutit ji, aby dělala to, co potřebujete, co by normálně nedělala. Já mluvím o syntetické chemii, to je specializace, kterou se zabývám, tedy přetvářením molekul nebo tvorbou větších molekul z menších molekul nebo přípravou molekul s určitými vlastnostmi. U nás na katedře organické chemie se konkrétně zabýváme přípravou polycyklických aromatických sloučenin.

Určitě Vaše výzkumná práce vede k nějakému praktickému využití?

Jistě jste slyšeli o benzenu nebo toluenu, ty mají jeden kruh. Polycyklické aromatické sloučeniny mají více benzenových jader, které jsou uspořádány určitým konkrétním způsobem a mají vlastnosti, které by se daly využít v organické elektronice, což znamená, že místo kovů v elektronice by se používaly organické látky.

To by bylo určitě přínosné. Ale než se ze studenta stane profesor chemie, jako jste Vy, a podílí se na takových výzkumech, jaké má možnosti při studiu na vysoké škole seznámit se například s těmito sloučeninami a jejich vlastnostmi?

Dnes jsou na vysoké škole praktika, kde si studenti zkouší základní reakce, aby se naučili techniku. Zároveň studenti studují různé obory, například organickou, anorganickou, analytickou, fyzikální chemii a biochemii a během studia všichni studenti absolvují praktika na každé katedře. V bakalářském studiu čekají studenty základní praktika, kde vyzkouší úplně ty nejelementárnější reakce a postupy, měření pomocí fyzikálních přístrojů. A pak v magisterském studiu už samozřejmě mají pokročilejší praktika, kde se učí komplikovanější techniky.

Když se přeneseme v čase a vzpomenete si na svá studentská léta, měli jste tenkrát stejné možnosti?

Základní praktika, která jsme měli na naší katedře organické chemie, se týkala jak organické syntézy, ale i přípravy radioaktivně značených sloučenin. Ta spočívala v měření radioaktivity, její úrovně a poločasů rozpadu. Myslím, že dneska už se to nedělá, ale bylo to tehdy velice zajímavé. Například radon je radioaktivní prvek, vyskytuje se ve sklepích a má několik izotopů. A jeden z těch izotopů má poločas rozpadu 55 vteřin, takže to jde v laboratoři krásně měřit.

Jaký byl podle Vás ten vůbec nejzajímavější výzkum, na kterém jste pracoval?

Já myslím, že nejzajímavější výzkum je ten, který si sám vymyslíte a ono to pak bude opravdu fungovat. Já bych ještě dodal takovou obecnou poznámku k chemii. Já považuji chemii za vědu, která se zabývá řešením problémů. Máte nějaký problém, může to být cokoliv, stanovení, já nevím, zinku ve vodě, který doteď třeba nikdo neudělal, a vy vymyslíte, jak to udělat, tak, aby to fungovalo dobře, spolehlivě, s velkou přesností a nebylo to náročné. Vyřešíte problém.

Dozvěděli jsme se o Vás, že jste byl na stážích v zahraničí, v Japonsku a v USA. Na jakém výzkumu jste se v Japonsku konkrétně podílel?

V Japonsku jsem pracoval v ústavu pro molekulární výzkum ve skupině, která se zabývala organozirkoníčitými sloučeninami. Zirkonium je kov a taky je to minerál. Dělají se z toho krystaly, které se používají ve šperkařství jako náhrada za diamanty.

Jak byste tyhle dvě zkušenosti porovnal?

Když jsem přijel v roce 1993 do Japonska, vedoucí našeho týmu mi řekl, že se v Japonsku v sobotu a v neděli nepracuje, ale my pracujeme. Takže se tam pracovalo každý den od devíti do půlnoci, o půlnoci pak následovaly neformální diskuze o vědě. Jediné dny, kdy se nepracovalo, byly státní svátky a pak na Nový rok.

V Americe je větší soutěživost. Vedoucí týmu v Americe nikdy nebyl spokojen s výsledky žádného z nás. Ať už byl výsledek jakýkoliv, vždy našel nějakou chybu. To nás motivovalo pracovat lépe.

Když dneska český student vyrazí na univerzitu do zahraničí, myslíte, že tam obstojí?

Myslím, že jsou na tom studenti se znalostmi v průměru dobře, takže pokud někdo z České republiky jede do zahraničí, buď studovat nebo na nějakou stáž, tak patří k těm, co jsou pro práci lépe vybaveni a jsou ochotní i hodně pracovat. Za osm hodin práce denně se toho moc nestihne, tak pokud chce mít student dobré výsledky, tak tomu musí dát víc. To je jako ve sportu, je nutné cvičit, cvičit, cvičit.

Jaké výhody nebo nevýhody spatřujete v tom, když se člověk rozhodne studovat nebo pracovat v cizině?

Já žádné nevýhody nevidím. I špatná zkušenost je dobrá zkušenost. Kdykoliv jsem jel do zahraničí a pracoval jsem tam delší dobu, říkal jsem si, že tam jedu proto, aby to byla zábava, a ne, abych tam byl otrávený. Člověk to musí vzít tak, jak to tam je, jak tam fungují vztahy ve společnosti a netrápit se tím, že jinde by to mohlo být lepší. Pak bude spokojený.

Všichni dneska řeší AI. Jak pomáhá umělá inteligence vám chemikům ve vašem oboru?

Já si myslím, že je to dobrá pomůcka, jen si lidé od toho často slibují věci, které to nesplní. Používáme AI třeba tehdy, když potřebujeme získat podrobnější informace. Problém je, že ty informace je potřeba ověřit v původním zdrojovém materiálu. Nelze je brát jednoznačně jako něco definitivního. Je to jako se vším – musí tam být určitá zdravá skepse.

Takže je lepší věřit spíš vám chemikům než tomu, co napíše AI?

Měli byste věřit hlavně sami sobě. Když se na něco ptáte, je dobré si o tom nejdřív něco zjistit. AI může hodně pomoct, ale informace je potřeba nějakým způsobem ověřovat a kontrolovat.

Kdyby chtěl někdo z nás jít studovat podobný obor jako Vy, co byste mu poradil?

Já bych doporučoval obecně studentům, ať už chtějí studovat cokoliv, aby dělali to, co je baví. To se týká jakéhokoliv oboru. Myslím, že tohle je univerzální. A ať už budete studovat nebo dělat cokoliv, musíte počítat s tím, že za tím bude spousta práce. Samo nepůjde nic a občas se něco nepodaří. Já jsem se při neúspěchu naučil leccos zkousnout, naučil jsem se vyrovnat se zklamáním. Ale pak jsem mohl pokračovat dál. A to pro mě bylo v životě asi to nejdůležitější.

Dal byste nám na úplný závěr nějaké tipy pro naše další studium?

Určitě bych studentům doporučil vycestovat při studiu do zahraničí. Poznáte jiné prostředí, poznáte jinou kulturu, jiné společenské uspořádání, pak si můžete udělat vlastní obrázek a nejenom poslouchat to, co říkají v televizi nebo v rádiu, protože tam se občas objevují nesmysly, a vy víte, že to vlastně funguje jinak. Tomu se říká… zkušenost.

Děkujeme moc za rozhovor.

studenti 1.B, 23. 4. 2026