Psalo se 19. ledna a 2. S společně s 1. A a 1. B vyrazily na dobrodružství do Špindlerova Mlýna. Dříve než se stihneme vzpamatovat z té sněhobílé záře, která nás obklopuje, čeká na nás první překážka. Jak se dostat do chaty? K dobru našich plic a nohou naštěstí přijíždí pán ze Švýcarské boudy a odváží nám naše lyže a zavazadla. Pánovi patří veliký dík a nikdy na něj nezapomeneme. Po náročném výkonu hodného zkušeného horala se ubíráme do svých ložnic a začínáme se připravovat na odpolední výzvu. Ještě předtím na nás čekala horká polévka, milé uvítání a oběd, který přišel vhod. Po chvilce odpočinku a rozkoukávání se vydáváme na běžky. I přes nezkušenost části výpravy si všichni vedli naprosto fenomenálně a po pár hodinách radosti, sněhu, pádu, smíchu a jednom běhu hlubokou závějí jsme se všichni vrátili živí a většina i zdravá. Po večeři a bezpečnostní přednášce uleháme do postelí s nebem plným zářivých hvězd nad hlavou. Druhý den jsme si trošku zaběhali (na skibus) a zdárně jsme se dostali na Medvědín a Horní Mísečky. Rozřadili jsme se do třech týmů a hurá dolů ze svahu! Po návratu z odpoledního lyžování na Labské sjezdovce jsme si za nádherného slunného počasí zabobovali. Další den jsme si část z nás na sjezdovku dojela pěkně po svých a odpoledne nás opět čekaly běžky aneb cesta na Rovinku a zase zpátky. Ve středu jsme si odpoledne udělali volno a se znepokojením jsme domů odeslali čtvrtého nemocného. I přes narůstající počet nakažených jsme ve čtvrtek lyžovali do roztrhání těla a
odměnili jsme se horkou čokoládou na cestě ze svahu.
Slovy pana profesora Dostála nás čekala akce kulový blesk. Ve čtvrtek jsme si většinu našich věci sbalili a užívali si atmosféru posledního večera. Opět je potřeba ocenit nedocenitelnou pomoc pána a jeho dodávky, který nám věci doručil až dolů k autobusu. Seběhli jsme kopec, nasedli do autobusu a rozloučili jsme se se zasněženou krajinou Krkonoš.
Rozhodně bychom chtěli moc poděkovat naší paní třídní profesorce Lence Janákové, která se o nás zdravé, nemocné či něco mezi starala a my jsme jí za to moc vděční. I přes překážky a četné ztráty jsme si kurz užili, jak jen to šlo, a už se nemůžeme dočkat, až vyrazíme za pár let do Alp.
Anežka Plicková, 2. S
