Rýchorská bouda, 9. – 12. 9. 2024
Špatné počasí člověka zrovna nepotěší, že? My jsme ho měli opravdu dost, ale ani to nás nezastavilo v tom, abychom si užili několik pěkných dní strávených v Krkonoších.
Vše začalo na Hlavním nádraží, odkud jsme se vlakem dostali až do Svobody nad Úpou, kde ještě před naším prvním výšlapem zbyl čas na něco sladkého ve zdejší kavárně. Potom začala naše cesta na Rýchorskou boudu, ke které jsme i přes deštivé počasí vítězně doputovali. Čekal tam na nás člen KRNAPu, který nám vyprávěl o výjimečnosti Krkonoš. Naše Krkonoše jsou opravdu klenotem a je třeba si je přeci jen chránit. Následujícího dne jsme šli až do Žacléře, kde se nachází Důl Jan Šverma, ve kterém jsme měli prohlídku a bylo nám vysvětleno, jak se tam dříve lidé měli a jak tam „fárali“. Po prohlídce tohoto bývalého černouhelného hlubinného dolu následoval rozchod v Žacléři, po kterém jsme se vrátili do Rýchorské boudy. Tam nás od dalšího člena KRNAPu čekala přednáška o nosorožci severním bílém. Byl to zároveň kameraman České televize, takže jsme si nakonec pustili dokument „Poslední nosorožec“, na jehož natáčení se sám podílel.
Třetí den byl klíčovým, protože nás čekala cesta na Sněžku, kde nás nepřivítalo zrovna vlídné počasí, ale za doprovodu profesora Tomáše Dostála a profesorky Jaroslavy Duroňové to byla hračka. Potkal nás tam leda tak chlad, silný vítr, hustá mlha a jako odměnu jsme si dali předražené kakao, ale náš úspěch jsme si přece nemohli nechat ničím zkazit. Prošli jsme také Obří důl a příroda rozhodně stála za to, i když se člověk nemůže zakoukat moc, aby se pak po zakopnutí neskutálel až do Polska. Po výletu jsme se vítězoslavně doškrábali až k naší boudě, kde nám už zbyl poslední večer.
Uteklo to jako voda. Zbyl nám už pouze poslední den, který jsme strávili v Rýchorské boudě, protože nám počasí na vycházku už nepřálo. Sice lilo jak z konve, ale i tak jsme se zabavili, společně si užili poslední hodiny a po obědě jsme se vypravili na vlak, který nás dovezl zpět do Prahy.
Kluzké cesty sice byly trochu boj, ale když na to tak zpětně vzpomínám, tak i Krkonoše za deště jsou krásné a jménem 4.S děkuji za tento pěkný zážitek.
Karolína Kňazovická, 4.S
