Tak se zase studenti GOP někam vydali a naší obětí se tentokrát stalo Skotsko. Cesta tam však nebyla jen tak. Noc v autobusu, bolavá záda a noční trajekt se na nás podepsaly víc než dost. Cestou jsme ještě stihli zastávku v Amsterdamu, kde se někteří z nás projeli malebnými kanály. Avšak to nejlepší na nás teprve čekalo.
Když se před námi po dvou dnech na cestě objevily smaragdové kopce Skotské vysočiny, všechny problémy byly najednou pryč. Ubytovali jsme se v krásném kempu uprostřed ničeho a v následujících dnech jsme zvládli zdolat Ben Nevis, nejvyšší horu Velké Británie, v dešti jsme se procházeli po vřesovištích a dozvěděli se toho spoustu o místní historii.
Co nás opravdu zaskočilo, bylo světlo v noci. Slunce zapadalo obvykle kolem jedenácté a svítalo kolem třetí ráno, takže zatahovat závěsy se stalo esenciálním prvkem k přežití.
Po třech dnech jsme se přesunuli dále na sever a po cestě jsme se zastavili u jezera Loch Ness (Nessie jsme bohužel neviděli…) a v městečku Fort Augustus. Cestou do druhého kempu jsme měli možnosti navštívit jedno z větších měst, a to Inverness, město s krásným historickým centrem a výhledem na hory. Ve druhém kempu jsme už strávili pouze dvě noci. Během těchto dnů jsme poznali místní hrad Cawdor, kde žije hraběnka narozená v Česku! Všichni jsme se shodli, že tamní zámecké zahrady nás opravdu uchvátily a všichni tiše hraběnce závidíme.
Naše poslední zastávka byla v Edinburghu, hlavním městě Skotska. Zdejší hostel byl opravdu výživný, proto jsme všichni raději trávili čas ve městě. Hrad a tajemné uličky dokázaly dokonale dokreslit mystickou atmosféru Skotska.
Prakticky celou cestu nás doprovázela velmi nepříjemná společnost v podobě pakomárů, anglicky midges. Nedalo se jim uniknout, všechny ochranné pomůcky byly zbytečné. Tak nám nezbývalo nic jiného než se jim poddat a rozdrbat si kůži.
Po takto náročném výletu nás čekala skoro dvoudenní cesta domů. Řekněme, že autobus se stal na chvíli našim druhým domovem. Věc, která nás na cestě zpět držela nad vodou, byl bohatý bufet na trajektu s nepřeberným množstvím nejrůznějších pokrmů. Všichni jsme odcházeli s přeplněným žaludkem – ještě štěstí, že plavba byla klidná!
Na průzračná jezera, mlhavá údolí, syrovost přírody a přívětivost Skotů si pokaždé, když někdo vysloví červen 2026, s láskou vzpomeneme.
Skotsko, zase někdy na viděnou!
Kateřina Pipotová, Emílie Loučková 5.S
