„Socha svobody!“, „Jéééé!“, „Jsme v Americe!“
Úvodní slova inscenace jsou plná radosti, naděje a nadšení dvou blízkých přátel a ženy jednoho z nich. V tomto okamžiku nikdo z nich nepřemýšlí o rozdílech v původu, vyznání ani národnosti. Přesto ještě před samotným začátkem hry zazněla slova, která měla zásadní význam: Co je antisemitismus? Co je rasismus? Co je xenofobie? Co znamená holocaust? A především – proč právě dnes sledujeme toto představení?
Dne 27. ledna si připomínáme památku milionů lidí, kteří se stali oběťmi nacistických zločinů během druhé světové války. Právě v tento den jsme v rámci preventivního programu zaměřeného na nebezpečí totalitních režimů měli možnost zhlédnout divadelní adaptaci knihy Adresát neznámý.
Příběh sleduje osudy dvou dobrých přátel, kteří se společně přestěhují do Ameriky a úspěšně podnikají v oblasti umění. Jeden z nich se však později vrací zpět do Německa, kde se k moci dostává NSDAP. Jejich vztah se postupně omezuje pouze na korespondenci prostřednictvím dopisů. S postupem děje se mění i samotné postavy – Martin, žijící v Německu, se postupně přiklání k nacistické ideologii, zatímco Max, který je židovské národnosti, zůstává v Americe, s rostoucími obavami sleduje vývoj situace v Evropě a strachuje se o svou sestru žijící v Rakousku.
Zlom nastává ve chvíli, kdy se Max dozvídá o brutální vraždě své sestry, k níž došlo jen několik kroků od domu jeho přítele. Zároveň si začíná všímat chladného a hrubého tónu Martinových dopisů. V tu chvíli se rozhodne jednat…
„Ta slova v sobě skrývají temnou hrozbu. Jak může být neznámá? Určitě je to vzkaz, že se jí něco stalo. Ta vytištěná slova říkají, že vědí, co se s ní stalo, ale já se to nesmím dovědět. Propadla se do jakéhosi prázdna a bylo zbytečné ji hledat. To mi říkají ta dvě slova, Adressant unbekannt.“
Právě tato pasáž silně vystihuje, proč je důležité podobné preventivní programy pořádat. Ukazuje, jakou moc mají totalitní režimy nad lidskými osudy a jak snadno dokážou člověka vymazat beze stopy. Vystihují, proč se jim musíme bránit. Uvědomění si této skutečnosti je tím nejdůležitějším poselstvím, které si divák z představení odnáší.
Alena Tomsová, 2.A
