Ptáte se možná proč. Protože v Kácově je prostě nejlíp. Skoro až na místo samé jede vlak. Personál je vstřícný, sympatický, ochotný. Strava výtečná. Vaří i pro nejrůznější dietáře. A všichni takto poznamenaní si je chválí taky. Rozsáhlý areál v sobě skrývá neuvěřitelná zákoutí, prostory a zašívárny. Tak jsme například letos objevili další zkušebnu, která alespoň mně připomínala spíše stodolu… Na první páteční zkoušce jsem seděla doslova na pařezu, musím přiznat, že to se mi ještě nestalo.
Co k letošnímu letnímu soustředění ještě dodat. Mám-li začít od Adama, tedy nutno připomenout velmi napínavé přípravy. Ve středu večer, když už jsem měla za to, že jsem všechno připravila, vyřešila, odevzdala, zaplatila, podepsala, domluvila, ofotila a zabalila komplet erár, tedy noty pro všechny, jen tak pro jistotu jsem vyzkoušela školní varhany. Ano, tušíte správně. Ani ťuk. Světýlko se nerozsvítilo. Doběhla jsem se zdrojem do radotínského
Elektra, mimochodem přesně za pět minut pět, jestli problém není jen v oné kouzelné krabičce či drátu. Ne, nebyl. Bylo třeba narychlo splašit varhany náhradní, velmi prastaré a velmi nespolehlivé, ze sbírky hudební výchovy ale naštěstí ještě neodepsané. Nebudu popisovat celou anabázi, ale nakonec jsem varhany asi v půl desáté večer se svým hodným manželem transportovala na místo určení, tak aby v den D mohly být pomocí mého osvědčeného pedagogického dozoru převezeny do Kácova.
Já cestovala ráno se studenty vlakem, postupně během dne a večera přijížděli další a další zpěváci. Z vodáckého kurzu, z literární exkurze a dalších jiných destinací. Jedna šikovná sopranistka stíhala během víkendu jednak s námi nacvičovat, jednak provádět po nedalekém hradu Český Šternberk. Počasí zkouškám přálo, bylo velmi nevlídno. Tedy jsme pilně pracovali, učili jsme se skladby nové, pilovali staré. Po večerech jsme zpěv vystřídali
zpěvem. Stodola se ukázala jako velmi odpovídající prostor, ano, při zvuku minimálně šesti kytar i menších nástrojů se dalo i tančit. V sobotu večer přijel sbor navštívit jeden významný bas, Honza, absolvent GOPu…Fakt je, že i díky němu jely písničky jedna za druhou, vesele i smutně, velmi nahlas tedy vždycky, pochopitelně vícehlasně. Od toho jsme sbor, že.
Pro velký úspěch u sboru i u sebe jsem s milými kácovskými provozními napevno domluvila termín dalšího pobytu zde v prosinci. Těším/e se už teď.
Michaela Šreinová
