K letošnímu soustředění bych ráda uvedla, že jsem zhruba v polovině listopadu propadla těžké depresivní panice či panické depresi způsobené naprostou hudební bezmocí. Protože jsme se velmi poctivě připravovali na slavnostní imatrikulaci nových studentů, nezbylo dost času na přípravu vánočního programu. Takže moji milí zpěváci podstoupili ještě jedno přidané celodenní soustředění poslední listopadovou neděli. Nedostatek času zažíváme prakticky pokaždé, ale letos s větším množstvím nově přijímaných členů to přímo hořelo.
A že nám jich přibylo, namátkou třeba jeden multiinstrumentalista, kterého jsem, chudáka, zařadila do tenoru. Ten při společném zpívání naprosto špičkově improvizoval na zobcovku do jakékoliv písně, i do těch, které, myslím, ani neznal. Hraje i na piano, na trubku, k tomu se tedy zatím přihlásil. Další tenor, tak nedostatkové zboží, ano, umí kromě zpívání taky na piano a na saxofon. Oba chlapci se tedy ve výškách trochu škrtí, ale všichni jim držíme palce, takže se to časem poddá. Mezi novými děvčaty máme jednu klavíristku, která skládá vlastní kousky, skvěle čte noty a na zkouškách v mezičasech vyšívá! Další dvě jsou taky k nezaplacení, krásně zpívají, jedna hraje moc pěkně na kytaru, když se do toho opře, je k nepřeslechnutí.
Kytaristy a kytaristky už jsem vlastně přestala počítat, na soustředění po večerech jich obvykle hraje dohromady pět. Máme mnoho pištců, zobcové i příčné flétny. Taky saxofony, přiznali se zatím dva. Ukulele, rytmické nástroje, klavír, housle, to všechno ti moji sboristi ovládají.
Takže, když na to přišlo, celá tahleta banda se v počtu 30 pěvců sešla v Kácově, aby nacvičila vánoční program, aby zaintegrovala nováčky, navázala nové pěkné interpersonální vztahy. Ve vlaku (fungoval), na zkouškách (například v sobotu dohromady sedm hodin), při jídle (skvělém jako vždycky), při společném hraní a zpívání (v pozdních večerních hodinách), v neposlední řadě též při pingpongových obíhačkách vkládaných do přestávek k protažení ztuhlých tělesných stránek studentů i pedagogického dozoru a sbormistryně v jedné osobě.
Ve Sporthotelu Kácov jsme byli jedinými hosty, paní provozní, recepční, kuchařky, pokojské udělaly, co nám na očích uviděly. Dokonce nechaly vyspat i návštěvu v neděli dopoledne. Konkrétně do tři čtvrtě na dvanáct. To už měl sbor za sebou prakticky celou zkoušku. Cestou na vlak zpět jsme zažili typickou jarní atmosféru, slunce, teplo, ptáci zpívali. Inu typický český advent. Zkrátka začátek, prostředek i konec dobrý, všechno dobré. Program je v rámci našich možností nacvičen. Přijďte si ho poslechnout 12. 12. 2025 do kostela sv. Jana Křtitele Na Prádle od 18:00.
Michaela Šreinová
