Národní galerie ve svých expozicích skrývá opravdové poklady, o nichž často široká veřejnost často neví. Výhodou je, že když se tam vypravíte, nemusíte se tam tlačit se zástupy, což se vám může dít v jiných evropských galeriích.
Tentokrát jsme se vypravili 21. 1. 2026 s 2.B do Veletržního paláce za Uměním dlouhého století, což je expozice věnovaná především 19. století. V literatuře si povídáme právě o tomto období, proto je logické a užitečné si rozšířit obzory i v oblasti výtvarné.
Studenti hned po vstupu vyfasovali pracovní listy, které si poctivě vyplňovali (jak v galerii, tak doma – protože jsem jejich koncepci pojala v duchu výstavy – dlouhé století: dlouhý pracovní list). Zastavovali jsme se u vybraných obrazů, nejdéle možná u Schikanederovy Vraždy v domě, která studenty fascinovala příběhovostí, rozměrem i naturalistickou realističností.
Ukázali jsme si, jaké různé tendence se během 19. století objevovaly, často i současně. Nejen u portrétů bylo vidět, jak rozdílně autoři zachycovali osobitost člověka. Precizní, téměř fotorealistický Mánes a vedle toho expresivní Munch či roztříštěný Kubišta. U E. Filly jsme poznali, jak můžeme zezelenat, když to přeženeme s četbou Dostojevského. V závěru jsme si také vyzkoušeli argumentační debatu s obhajobou dvou odlišných zobrazení: Picassa a Mánesa.
Doma studenti vytvořili vlastní obrázky v duchu realismu, expresionismu, kubismu, surrealismu apod.
Věřím, že jsme získali alespoň drobný vhled do způsobu myšlení, chování a výtvarného projevu našich předchůdců a hlavně, že tato návštěva (často první v NG) nebude návštěvou poslední.
Pavlína Krupová
Ze studentských ohlasů:
Nejosobnější dílo:
A. Mánesová: Krajina s postavou – vnitřní pocit souznění, empatie
M. Jiránek: Čtenářka – chybí mi utíkání do jiných světů
J. Preisler: Vlastní podobizna – myslím si, že takto má vypadat pravý muž
Nejdéle jsem se díval:
A. Slavíček: U nás v Kameničkách – velký, barevný, nejvíce jsem se do něj vžila, jako bych
tam byla
J. Preisler: Černé jezero – zaujala mě symbolika díla, kůň, jezero, postava…
A. Hudeček: Psýché – stála jsem několik minut v transu, jako bych já sama byla lovec a ona
laň
Největší překvapení:
P. Signac: Parník – nejtupkovanější, „nejvybledlejší“
F. Kupka: Radosti života – zobrazení nespoutanosti, pocítila jsem živelnou energii
Toulouse Lautrec: Moulin Rouge – dívky tančí spolu, ničí stereotypy
Picasso: cokoliv – netušila jsem, že máme Picassa v NG
