Když jsme loňského listopadu vyhráli Dějepisnou soutěž gymnázií, nemuseli jsme se těšit jen z krásného poháru, ale i na výlet do Bruselu, na který nás pozval poslanec Evropského parlamentu, pan Alexandr Vondra.
Naše dobrodružství vypuklo pozdního večera 3. března, kdy jsme ve studentském složení Alena Tomsová, Adéla Bednářová a Eliška Lukavská spolu s paní profesorkou Krupovou a panem profesorem Cieslarem přistoupili v pražských Stodůlkách do autobusu CK Hambálek otřásajícího se tóny písně „Vysoký jalovec“. Zpěv měli na svědomí brněnští gymnazisté a naši slovenští kolegové z Dějepisné soutěže, v Chebu pak měl přibýt ještě jeden sborový hlas v podobě organizačního týmu dějepisného tohoto klání. Pak byla naše výprava kompletní.
Po hladké noční cestě autobusem jsme se prošli k našemu překvapení téměř vylidněným městem Lucemburk, pak jsme pokračovali do Belgie a zastavili se na působivém vojenském hřbitově s nekonečnými řadami bílých křížů, kde odpočívá i proslulý generál Patton. Neminuli jsme ani Lví pahorek, u kterého se odehrála pro Napoleona smolná bitva u Waterloo. K večeru jsme navštívili impozantní bruselské Atomium.
Další den byl vskutku napěchovaný zážitky – po dopoledním špacíru po Bruselu jsme se přesunuli k budovám institucí EU. O Evropském parlamentu jsme se leccos dozvěděli v Parlamentariu a teoreticky připraveni jsme se následně mohli vydat za panem poslancem Vondrou, který s námi krátce pobesedoval. V zasedací místnosti parlamentu nás pak jeho asistent zasvětil do náročné práce tlumočníků. Dlouhý den jsme zakončili vydatnou večeří, na kterou nás pozval Alexandr Vondra, a sám se k nám na chvíli připojil.
V nepříjemně brzkých čtvrtečních hodinách se z našeho gopáckého družstva odpojila Áďa, kterou čekala nelehká logistická operace v podobě odletu na náš maturitní ples. My ostatní jsme čtvrteční dopoledne strávili v Domě evropských dějin, který na pěti patrech velmi poutavě a interaktivně přibližoval nejnovější historii. Odpoledne nás přivítalo milé studentské město Lovaň, prohlídka tamní bekináže a večer přístavní Antverpy.
V pátek nám nezbylo než zvednout kotvy a vydat se na cestu domů, během které jsme se zastavili nejprve na Trojmezí – společné hranici Belgie, Nizozemska a Německa – a následně v pulzujícím Frankfurtu nad Mohanem, kde jsme se prošli kolem Evropské centrální banky, rodného domu slovutného Goetha a zbytek moderního města jsme obdivovali z vyhlídky mrakodrapu Main Tower.
Následnou dlouhou jízdu autobusem jsme si s našimi slovenskými souputníky krátili hrou „Chcete být milionářem?“. To se ví, že jsme chtěli, a po několikahodinovém lítém boji, tvrdošíjném společném úsilí a nesčetných nezdarech se nám to podařilo.
Zkrátka a dobře – naše bruselská expedice byla pestrá, Evropským parlamentem počínaje a belgickými hranolky konče. Teď už nezbývá než znovu zasednout do škamen a našemu novému omlazenému dějepisnému týmu popřát mnoho zdaru v dubnovém krajském kole Dějepisné soutěže.
Eliška Lukavská, 6. S
