Již před nějakou dobou jsme se ve třídě v rámci Humanitního praktika učili debatovat, ale teprve v úterý 3. 3. zažily dva tříčlenné týmy opravdovou výzvu – postavit se proti cizím oponentům z jiných škol. V tento den si studenti z GOPu vyzkoušeli umění diskuse. V galerii Kunsthalle se debatovalo o tom, zda opravdu „Všechno může být umění, když to má myšlenku.“ Jak se s tím popralo Gymnázium Oty Pavla?
Na toto dopoledne si skupina studentů 1. B pod vedením paní profesorky Krupové dala sraz na stanici metra Malostranská, aby vyrazila do pražské galerie Kunsthalle, kde se konala soutěž v debatování. Šestnáct týmů se mělo připravit na diskusi k tezi „Všechno může být umění, když to má myšlenku.“ Nemířili jsme do výstavních prostor této moderní galerie (které jsme zhlédli před měsícem, kdy jsme tu byli poprvé na workshopu o debatě podle Karla Poppera), ale do jejího zázemí, kde jsme se potkali s našimi soupeři.
Ota a Goliáš
V první části nastoupila skupinka našich děvčat obhájit názor, že ne všechno může být umění, když to má myšlenku. Na druhé straně stál silný tým studentů ze střední umělecké školy, kteří se zabývají uměním každý den, takže jsme byli od začátku menší nevýhodě. Holky z druhé skupiny vykoply hlavní argument, že „umění není věc, ale událost významu“. Když názor rozváděly, střílely spoustou cizích termínů a jmen. Chvílemi jsem měl pocit, že jim vůbec nerozumím. Naše holky se ale nedaly zastrašit a oponovaly: „Samotná myšlenka není umění. Každý lidský názor nebo činnost může mít myšlenku, i když to nepovažujeme za umění. Zároveň umění není to, co říkáme, ale jak to říkáme, a pokud někdo vezme obyčejný předmět a prohlásí ho za umění, pak samotné toto tvrzení vůbec nestačí. A pokud připustíme, že umění může být vše, pak pojem umění ztrácí význam.“ Pokud jde o mě, holky mě zcela přesvědčily. Byly dobře připravené, jak mi jedna z nich prozradila: „Koukala jsem na edukační videa dělala si z toho výpisky a zapisovala si fakta a názory cizích lidí.“ Tým GOPu bojoval statečně, ale porota více vyzdvihla druhý tým I když jsme nezvítězili, byl to dechberoucí boj. A taky nebylo vše ztraceno, protože nás čekala ještě druhá diskuse.
Vítězství je naše
Při ní se smíšená skupinka studentů naší školy opět utkala s uměleckou školou, i když tentokrát jinou. Tato diskuse byla ještě vydařenější, měla spád. Na obou stranách bylo znát, že si už něco zažily a věděly, jaké je to argumentovat. Navíc bylo
jasně vidět, že je jednodušší obhájit výchozí tezi, což teď byl úkol GOPu. Už hned na začátku vybojoval výhodu pro GOP
Jakub Macalík tímto hlavním argumentem: „Marcel Duchamp, který v roce 1917 vystavil podepsaný pisoár, začal tak trochu šířit myšlenku konceptuálního umění. A změnil vlastně pohled na to, jak se díváme na umění. Řekl, že umění nemusí být krásné obrazy nebo sochy, ale hlubší myšlenka za nějakým jednoduchým dílem – například ten pisoár.“ I když druhá strana přinášela nepříjemné protiargumenty, GOP podal skvělý výkon, nedal druhé škole žádnou šanci a byl porotou oceněn.
Po obědě jsme stejné téma rozebírali i se zdejší kurátorkou Barborou Ropkovou a konceptuálním umělcem Jiřím Kovandou,
znova měli i studenti možnost se zapojit, tentokrát svými dotazy.
Může být umění všechno, co má nějakou myšlenku? Na to si udělejte, milí čtenáři, názor sami. Buďte rádi, že ho nemusíte obhajovat v diskusi. Dokázat přesvědčivě argumentovat podle pravidel debaty Karla Poppera není vůbec jednoduché. My jsme měli příležitost se to trochu naučit. A můžeme být hrdí, že máme takhle skvělé diskutéry v 1. B.
Tobiáš Jelínek, 1. B
