Ve čtvrtek 14. května 2026 vyměnila třída 1.B s paní profesorkou Krupovou školní lavice za fyzickou výpravu za poznáním a brzy ráno vyrazila směr Karlštejn. Sraz jsme měli už v 7:45 v Radotíně. I když na některých z nás byla ještě znát ranní únava, v 8:04 už jsme plni očekávání seděli ve vlaku, který nás vezl vstříc jednomu z nejvýznamnějších českých hradů. Během cesty jsme stihli doplnit úkol o Molierovi, poté už jsme se naladili výhradně na Karla IV.
Tato exkurze nebyla jen o pasivním poslouchání. Už týden předem jsme si vylosovali témata a ve dvojicích připravili pěti až desetiminutové referáty. Cesta nám tak utíkala neuvěřitelně rychle, protože první čtyři skupiny stihly své výstupy odprezentovat ještě před hradními branami, než nám byl vstup dovnitř umožněn. Atmosféra byla napínavá – mluvit před spolužáky v terénu byla výzva, ale téměř všichni se s tím poprali skvěle.
Skutečný vrchol dne ale přišel přímo v hradních palácích. Měli jsme obrovské štěstí, že naše třída měla celou prohlídku jen pro sebe. Naše skvělá paní průvodkyně okamžitě vycítila náš aktivní přístup a perfektně propojila svůj odborný výklad s našimi připravenými referáty.
V bájné kapli svatého Kříže jsme tak dostali slovo i my s Adélou Hezkou s naším tématem „Apokalypsa na Karlštejně“. Společně se spolužáky jsme zaklonili hlavy a sledovali klenbu zdobenou zlatem, drahými kameny a hvězdami, která působí jako obraz Nebeského Jeruzaléma. Vysvětlili jsme ostatním, že biblická Apokalypsa (Zjevení svatého Jana) neznamená jen zkázu, ale především velkou obnovu světa a nastolení nového Božího řádu bez chaosu. Právě na Karlštejně, který sloužil jako centrum náboženství a úkryt pro svaté ostatky, má tato symbolika hluboký význam. Všichni napjatě poslouchali, když jsme mluvili o zbytcích obrazu apokalyptických jezdců, draka nebo o zobrazení Boha sedícího na zlatém trůně. Celý ten prostor na nás dýchl neuvěřitelnou mystickou energií a historií. V Mariánské věži jsme pak ještě obdivovali vůbec nejrozsáhlejší nástěnnou malbu Apokalypsy ve střední Evropě.
Po prohlídce, plní silných dojmů a emocí z toho, co všechno hradní zdi pamatují, jsme se přesunuli do podhradí. Poslední studentský projev o ženách na Karlštejně zazněl v útulném prostředí místní kavárny nad šálkem teplého čaje. K vlaku jsme odcházeli unavení, ale nadšení.
Okolo 13:20 jsme exkurzi oficiálně ukončili v Radotíně. Domů jsme si neodnášeli jen zápisky v sešitech, ale hlavně dobrý pocit z toho, že jsme si dokázali historické informace předat a prožít společně.
Tobiáš Pazderka, 1.B
