Žili jste někdy v neustálém strachu? Chtěli byste žít v zemi, kde nevidíte svoji budoucnost? Měli jste pocit, že nemůžete důvěřovat vůbec nikomu a cítili se paranoidně? V této době máme štěstí, že tyto pocity už neznáme, ale mohli jsme je pocítit při sledování filmu Ballon, který byl promítán na Fülm festivalu v Praze v kině Lucerna 13. 10. 2025. Film vypráví o dvou rodinách, které plánují útěk z Východního Německa na Západ za svobodou a lepším životem. Emoce z filmu se promítly do každého z nás a připomněly nám lidskou kuráž a touhu po svobodě.
V 3.A jsme si po zhlédnutí snímku povídali a na základě filmu nám vyvstalo několik témat: URPUTNOST, NADĚJE, REPRESIVNÍ SLOŽKY, DŮVĚRA, ODVAHA, VYTRVALOST A ODHODLÁNÍ, ZKLAMÁNÍ, POCHOPENÍ…
Urputnost neboli silná vůle, provázela nejen postavy, ale i nás po čase celého filmu. Ať už je to odhodlání podplukovníka Stasi anebo prchající rodiny před socialismem. Jeden z nejsilnějších momentů, jehož symbolem byla právě urputnost, bylo, když v hotelovém pokoji napadlo Fischera, že by mohli postavit druhý balón. A následně obě rodiny obětovaly veškerý svůj volný čas a veškerou svou energii, aby projekt včas dokončily. Později nás střelka kompasu urputnosti zavedla za vyšetřovatelem Stasi, který ve svém pátrání nepolevuje, ba naopak, je vždy o krok za nimi, někdy i o půl. Nakonec se odhodlání obou rodin vyplatilo a společně přeletěli železnou oponu a šťastně přistáli v západním Německu.
Jedním z klíčových motivů filmu je naděje, která se projevuje už samotným rozhodnutím pokusit se uprchnout na Západ. Pro což se rozhodnou navzdory obrovskému riziku dopadení, které by mohlo znamenat i smrt. Silným důkazem této vytrvalé naděje je i to, že se postavy po neúspěšném prvním pokusu nevzdávají a okamžitě začínají plánovat nový únik přes hranici. Emocionálně nejintenzivnějším momentem je pak samotný závěr, kdy se setkají s policií a dozvídají se, že se jim útěk podařil. Jsou na Západě. Následující oslava jejich svobody představuje silné vyvrcholení celého příběhu.
Jednou z hlavních částí filmu bylo vyobrazení represivních složek režimu. Režim se snažil omezit svobody lidí a rozhodovat za ně, co, kdo a jak může dělat. Jednou takovou ukázkou je soused rodiny Strelzykových, který donášel na lidi z města a na konci spolupracoval s tajnou policií Stasi. Tajné policie se lidé obávali tak moc, že hlásili všechno kolem sebe, jen aby nebyli sami podezřelými. Dalším silným momentem byla návštěva Berlína, kde se rodina snažila kontaktovat americkou ambasádu a při tom viděli příslušníky Stasi, jak kontrolují každou osobu, která z ambasády vychází. I přes toto všechno mezi nejvýraznější ukázku represivních složek patří kontrola železné opony, kde měli strážci nařízeno, zastavit narušitele prostoru hranice za jakoukoliv cenu, a to včetně usmrcení. I přes tlak tajných služeb a přísně chráněné hranice se našli odvážlivci, kteří oponovali režimu, snažili se utéct, anebo chránili ostatní kolem sebe.
Důvěra v této době byla velmi křehká a vzácná věc. Toho jsme si mohli všimnout ve chvílích, kdy si hlavní postavy dávaly pozor, komu se svěřují, nejen ze strachu, ale i pro ochranu svých blízkých. Přestože se to zdálo těžké, obzvlášť pro děti, které se nemohly rozloučit s prarodiči a svými kamarády, bylo to lepší než nést následky za obvinění z vlastizrady.
Důvěra také vycházela ze solidarity a dobré vůle lidí, kteří se nebáli zamlčet celou pravdu i přes riziko, do kterého se tím dostávali. Tím chránili i lidi, které vlastně ani neznali, jako to udělala paní učitelka ve školce, když ji vyslýchal člen Stasi.
V dnešní době si nedokážeme představit, jaké to muselo být, nemoci důvěřovat vlastním sousedům, upravovat pravdu svým dětem a tvářit se, že vše je v pořádku.
Odvaha postav se ukazuje v několika situacích. Hned prvním důkazem odvahy je vůbec myšlenka na opuštění NDR, jejich domova a jejich rodiny i přes striktní zákazy a smrtelné následky při chycení. I po prvním nepovedeném pokusu se nevzdali a snažili se oslovit americkou ambasádu o pomoc navzdory kontroly Stasi. Nastane tak velmi napínavá situace, kdy čerstvě osmnáctiletý syn se pokusí hodit cigaretovou krabičku se vzkazem do kabelky jedné kolemjdoucí Američanky. Tento pokus se nezdařil, ale jejich nevzdali to a hledali další způsob úniku. Bez ohledu na nepovedený pokus se rozhodli pro druhou šanci na svobodu přípravou dalšího balónu. Ani strach z výšek rodinu neodradil a nakonec přeletěli hranici mezi zlem a dobrem.
Zklamání – zhruba v polovině filmu se rodině Strelzykových téměř podaří překročit hranice. V jejich balonu ale zamrzne trubka kvůli nízké teplotě nad mraky, což vede ke špatnému průchodu plynu k ohni. Jejich pokus o únik tedy skončí neúspěchem, který je ještě víc bolestný, když si rodina uvědomí, jak blízko byla k cíli. Otec si značnou část viny bere na sebe a je zklamaný nejen z jejich marného pokusu, ale i ze sebe sama. To dále hraje roli v jeho iniciativě v druhém pokusu o únik.
Ve filmu se odhodlání projevuje od samého počátku. Většina lidí se režimu podvolila, ale oni ne. Byli ochotni riskovat vlastní životy, aby zajistili lepší budoucnost sobě i svým dětem. I přes ohromná rizika a náročnost jejich plánu byli vytrvalí a během několika měsíců postavili balón, kterým se chtěli dostat přes hranice. Selhali. Dále sice museli překonat technické i psychické překážky, ale ani po prvním nezdařeném pokusu to nevzdali, a dále byli odhodláni uspět. Dalo by se argumentovat, že již neměli jinou možnost, ale myslím, že se pořád mohli někde ukrýt. Zkusili to tedy znovu a nakonec se jim jejich vytrvalost a odhodlání vyplatily.
Pro mě osobně bylo téma pochopení nejdůležitějším poselstvím celého filmu. Pochopení pro ty, kteří v sobě v těžkých časech nenajdou dostatek odvahy a odhodlání, aby se postavili krutému režimu. V dnešní době jsme zvyklí obdivovat kuráž hrdinů a vyprávět si jejich příběhy, ale neměli bychom automaticky odsuzovat ty, kteří se ve velikém strachu totalitnímu režimu podvolili. Sklopit hlavu a snažit se nevyčnívat je sice chápáno jako slabost, ale když uvážíme, v jaké době lidé tato rozhodnutí dělali, je to slabost naprosto pochopitelná. Tajné služby využívaly těch nejodpornějších taktik a byly schopny naprosto rozložit lidský charakter. Strach o práci, o přátele, o děti, strach z toho, že vás na každém rohu někdo pozoruje, musel být nesnesitelný a ničivý. Rodina Strelzykových sice mezi tuto skupinu poražených obětí totality nepatří, ale její stres, utrpení a problémy mě při sledování filmu přesvědčily, že nám, co jsme tento čas nezažili v žádném případě nepřísluší jakkoli hodnotit tehdejší lidská rozhodnutí.
Po ne příliš povedené debatě jsme si vyrazili spravit náladu do historického centra Prahy. Naše putování po architektonických pokladech jsme započali v pasáži Lucerna u obracené sochy koně Davida Černého a bavili jsme se o různých interpretacích sochy. Dále jsme pokračovali do pasáže U Nováků, kde jsme viděli nejstarší obchodní dům ve stylu art deco. Pasáž jsme opustili východem do Vodičkovy ulice, ve které jsme měli možnost obdivovat na jedné straně secesní dům, na druhé straně soubor staveb v různých architektonických stylech – např. baroko, klasicismus, novorenesance, funkcionalismus, rondokubismus a současná architektura. Dále jsme pasáží Světozor prošli do Františkánské zahrady, kterou jsme pokračovali až na Jungmannovo náměstí a řekli si o přínosech Jugmanna pro české obrození. Odtud jsme odbočili do kostela Panny Marie Sněžné, kde jsme dostali prostor pořádně procítit kouzlo náboženské stavby. Naši výpravu jsme zakončili u obchodního domu Quadrio, před nímž se nachází otáčející hlava Franze Kafky. A protože jsme svědomití studenti, odebrali jsme zpět na GOP na odpolední vyučovaní.
tvůrci 3.A – společný text
