Často slýcháme stesky na to, že se školy málo věnují moderním dějinám. Také proto jsme byli rádi, že k nám 23. 10. 2025 zavítal pan Pavel Kosatík, spisovatel, publicista, člověk s velkým rozhledem a inspirativním přemýšlením. Domluvili jsme se, že se debata zaměří na tři témata: 1) vznik ČSR a T.G.Masaryk , 2) čechoslovakismus – tenkrát a nyní, jestli má tento koncept v současnosti ještě nějaký obsah a 3) identita národa a vlastenectví – jsme vlastenci a co to vlastně znamená? Na čem jako Češi stojíme a o čem sníme?
Moderátory pro toto dopoledne se stali: Aleš Kozumplík (3.A), Lucie Šnoblová (6.S), Matyáš Horný (4.A).
Zvoleným tématům se věnovaly všechny třídy už před debatou – studenti četli články P. Kosatíka z knih České snění a České století, 100x TGM, 100x V. Havel. Jako doplnění sloužily filmy ze seriálu České století. Dále si studenti povídali o zadaném, psali úvahy, vymýšleli pro našeho hosta otázky.
Studenti – moderátoři si vedli poměrně dobře: šlo vidět, že byli většinou na své okruhy témat detailně připraveni, dokázali reagovat na odpovědi, improvizovali, byli i v kladení otázek kultivovaní a znalí.
Pan Kosatík dokázal velmi komplikovaná témata předkládat sdělným jazykem, i přes odbočky ve svém výkladu se držel oblasti, na kterou odpovídal, řekl nám řadu faktografických informací, zároveň tato fakta invenčně reflektoval. Dozvěděli jsme se o tom, jaké měl Masaryk postavení u nás a ve světě – před vznikem Československa i v průběhu, jaký má autor názor na E. Beneše a Mnichov, na řadu přišlo i srovnání obou politiků: TGM jako puritán, morální pilíř, velmi agilní, angažovaný tvůrce naší státnosti, Beneš pak opatrnější, ochranitelská osobnost, víc přístupná kompromisům, ale i ústupkům. Bavili jsme se o rozdělení Československa. Dotkli jsme se i geopolitické situace v první republice i dnes. Věnovali jsme se také vztahům Čechů a Slováků: je zajímavé i přirozené, že dnešní mladí lidé je nevnímají jako důležité (až na oblast popkultury), ale zároveň zaznělo, že určité propojení a spolupráce mezi našimi „bratrskými“ národy jsou určitě důležité a oboustranně posilující.
Pro mě jako posluchače bylo zajímavé poslouchat vyprávění o tom, jak osobnosti typu TGM, Beneš, Havel a spol. mohou být inspirativní, a zároveň když měli studenti přemýšlet o člověku, který by byl dnes pro ně vzorem, hledali jej mezi (dávno) mrtvými. Mezi živými nám nevyvstal nikdo. Taky podnět k zamyšlení…
Akce byla uspořádaná pro celou školu, možná že pro mladší studenti mohla být některá témata náročnější, ale takovýto program na gymnázium patří a věřím, že v každém uvízla nějaká myšlenka či otázka. Věřím také, že tato debata neznamenala pro studentem konec přemýšlení o moderních dějinách, ale jeho začátek, nebo pokračování.
Níže si můžete přečíst úryvky z úvah studentů.
Pavlína Krupová
(Myslím), že slavná věta T. G. Masaryka, „Slováci jsou vlastně Češi,“ nikdy neplatila. Slováci jsou vlastně bratři? Ano, to už dává větší smysl. Dnes si podle mě už skoro nikdo nemyslí, že lze uplatnit trochu naivní představu o jednom, čechoslovenském národě. Dnes jsou již ve světě pevně ukotveny národy dva. Národy, které si v době nouze mohou podat pomocnou ruku, ale v čase míru opět žijí svým vlastním životem – jako přátelé. (P. Rothbauerová, 6.S)
Každý národ z něčeho vychází, jeho identita je určována někdy až tisíce let dlouhým vývojem. Z hlediska státnosti bychom tento vývoj Čechů a Slováků mohli začít sledovat od počátků Velké Moravy, prvního státního útvaru na našem území, který byl nám i našim sousedům společný, a zasahoval nejen na Moravu a západ Slovenska, ale i do Čech. Myslím, že tady se nabízí odpověď na mnohokrát vyvstanuvší otázku, zda (či jak moc) byl čechoslovakismus jen umělým politickým konstruktem bez společného historického základu, a troufám si tvrdit, že i když od velkomoravské éry náš vývoj zcela společný není, tento náš první státní útvar nelze přehlížet, naopak; měl by nám být inspirací ke spolupráci a vzájemnosti i dnes, v době Česka a Slovenska jakožto samostatných států. (A. Matoušek, 6.S)
Kdyby rovněž na sklonku roku 1918 nedošlo ke sjednocení těchto dvou slovanských "národnostních menšin", česká kultura by byla dále silně ovlivňována německou tradicí. Poměr Čechů a Němců žijících na území dnešního českého státu totiž v té době činil téměř rovných 1:2, a proto můžeme téměř s jistotou říci, že bychom se silné germanizace (jejíž zlomek můžeme dodnes vidět v pohraničí a Sudetech) nevyhnuli. Potenciální pozitivní přínos tohoto jevu však zůstává k diskuzi. (J. Šabík, 6.S)
Jestli ale odněkud téma spolupráce těchto dvou národů nezmizelo, tak je to samozřejmě politika. A i když se politická situace vyvíjí v každé zemi jiným směrem, diplomatické vztahy mezi Českou a Slovenskou republikou zůstávají pro oba státy prioritou, což potvrzuje například první zahraniční cesta nově zvoleného prezidenta. Ta vždy vede na území našich bratrů. (N. Vopičková, 6.S)
Idealista zaslechne jen zmínku o úžasném obsahu Rukopisů a je štěstím bez sebe. Velké zprávy jde říct sousedům a ničím si nenechá zkazit den, protože je přesvědčený, že jeho zaslíbená vlast má ještě zajímavější a k tomu mytickou historii. Idealista by možná i vytvořil státní svátek, kdyby mu experti neřekli, že se jedná o falzifikaci. Subjekt experimentu je nešťastný, ale brzy si vytvoří jiné velké řeči o velkých panovnících a zajímavé kultuře, které může vykládat, a tím před ostatními idealizovat krásnou zemi českou. (A. Slezáková, 2.B)
