Náš výlet oficiálně začal, když se naše dvě skupinky sešly na nádraží Karlštejn, odkud jsme vyrazili směrem na hrad. Cesta netrvala dlouho, když jsme se zastavili na náměstí přesně pod Karlštejnem. Jelikož účelem naší cesty nebyla jen prohlídka, ale také zajímavé a zároveň edukační výstupy. Na našem prvním zastavení jsme si důkladně prohlédli hrad a jeho stavbu. Zde nás paní profesorka Krupová upozornila, že dnešní podoba Karlštejnu je velmi odlišná od té původní, a to díky architektu Josefu Mockerovi. Hrad se skládá z několika základních částí. Tuto základní kompozici tvoří předhradí, purkrabství a vnitřní hrad. Vnitřní hrad tvoří tři části. Světská, kterou tvoří císařský palác, duchovní část, tvořená kostelem Panny Marie. Poslední a zároveň tou nejvzácnější částí je nejvyšší duchovní část, kterou je kaple svatého Kříže. Tato část Karlštejna je opravdu kulturním pokladem. Na stěnách zde visí obrazy nebeského vojska: světců a světic, těchto maleb je přesně 129. Dolní části stěn jsou pozlaceny a vykládány polodrahokamy. Dřívější okenní vitráže doplněné svíčkami vytvářely opravdu magickou duchovní atmosféru. Bohužel tyto vitráže zde už nepokrývají celá okna, tento fakt ovšem neubírá atmosféru a energii tomuto úžasnému místu.
Když jsme došli na malé nádvoří, kde se dají koupit vstupenky na prohlídky, sedli jsme si okolo kulatého stolu. Zde probíhaly naše krátké výstupy, protkané zajímavými diskuzemi. Hlavním tématem byla volba papeže, zde se moc lidí nezapojilo, protože mnoho lidí z naší třídy tato témata moc nestuduje. Dalo by se však říci, že opravdu zajímavá diskuze započala po položení otázky: “Paní profesorko, jaké jméno byste si vybrala, kdybyste byla papež?”, mým spolužákem Pavlem.
Čas plynul, a tak jsme se sbalili a chvíli před prohlídkou navštívili místní studnu. O té jsme se později od Majdy a Amélie dozvěděli, že to vlastně vůbec není studna, nýbrž jakási “cisterna” čerpající vodu z nedalekého potoka. Okolo jedenácté hodiny začala samotná prohlídka. Hned na začátku jsem si všimla, že pan průvodce mluvil velmi nahlas a na každé slovo se snažil dát velký důraz. Měla jsem z toho dost smíšené pocity, protože bylo poznat, že se snažil upozornit na vše důležité, ale jelikož moc přeháněl, každé slovo vyznělo stejně, a tak trochu uměle.
Z celé prohlídky mě osobně nejvíce zaujal most spojující kapli svatého Kříže a kosstel Panny Marie s kaplí svaté Kateřiny. Tento dřevěný most bylo možné, v případě obléhání, kdykoli strhnout, a tak z Velké věže udělat prakticky nedobytnou pevnost.
Celkově jsme si výlet jako třída užili, a myslím si, že jsme si z toho všichni i hodně odnesli.
Adéla Rozehnalová, 1.B
