„Co nejnebezpečnějšího jste mohli za druhé světové války převážet v batohu?“ zazněla otázka paní učitelky Rajtrové z FZŠ O. Chlupa na úvod prezentace jejích žáků. Stalo se tak v úterý 31. března 2026 v sále ÚMČ Praha 13, kde se sešli žáci, pamětníci, učitelé i veřejnost, aby společně uzavřeli další ročník projektu Příběhy našich sousedů – Praha 13 a západ. Odpověď na netradiční otázku nebyla letáky, cennosti ani jídlo. Bylo to malé židovské dítě, které bylo třeba dostat z okupované Haliče do bezpečí. Tahle jediná věta připomněla, jak nesnadné, bolavé a zároveň zásadní jsou osobní vzpomínky, které žáci v projektu zpracovávali.
Slavnostní odpoledne zahrnovalo přehlídku osmi žákovských týmů, které několik měsíců pracovaly s pamětníky z Prahy 13 a Prahyzápad. Každý tým představil svého pamětníka krátkým úvodem a poté uvedl vlastní zpracování jeho životního příběhu. Výstupy byly různorodé – audioreportáže, animace, video i komiks, některé týmy dokonce připravily krátké divadelní scénky zachycující klíčové momenty života pamětníků. Z našeho gymnázia vystoupily dva týmy: s příběhy Zbyňka Prouska, dědečka Kačky Prouskové (1.B), a Zdenky Veselé, kolegyně na GOP. První tým (1.B) odborně vedla kolegyně Jarka Duroňová, druhý tým (4.S) kolega Martin Bořkovec, kteří byli celý rok svým svěřencům oporou odbornou i metodickou.
Po skončení slavnostní části se sál proměnil v místo setkávání: žáci dostali zpětnou vazbu od poroty, pamětníci sdíleli další vzpomínky, vznikaly společné fotografie a atmosféra byla vstřícná a uvolněná.
Mám radost, že se nám opět podařilo sestavit týmy, které mají zájem o historii, jedinečně sdílenou pamětníky. Už několik let spolupracujeme s Pamětí národa, vytvořených příběhů už máme několik. Já osobně jsem loni vedla tým 1.B, letos jsem se účastnila Příběhů jako porotkyně na Praze 7. Zapojení do projektu považuji za čest a příležitost. Ráda sleduji energii a nasazení mladé generace a její propojování s lidmi, kteří mají co říct o době, která je pro dnešní studenty už vzdálená. Tímto vytváříme prostor sdílení, naslouchání a porozumění napříč generacemi, což je cenná zkušenost pro všechny zúčastněné.
Odkaz na reportáž o panu Prouskovi (od cca 28 min): Hrůza bombardování, první chuť jogurtu. Pamětníci vypráví | Plus
Pavlína Krupová
