Dne 28.11. 2025 se naše třída 5.S spolu s 1.B (a v druhém běhu 3.A s 2.B) staly součástí představení s názvem „Válka profesora Klamma“, jehož postavu ztvárnil Daniel Šváb. Jedná se o nejhranější hru z Německa, která svým kontroverzním tématem zasahuje jak studenty, tak i jejich pedagogy. Představení bylo unikátní tím, že herec přišel přímo za námi do třídy a my netušili, co nás vlastně čeká.
Po krátkém úvodu představení se hra rychle rozběhla a do samotného konce se už nezastavila. Jak jsme vzápětí zjistili, jedinou rolí nebyl jen herec, tedy profesor literatury, ale součástí představení jsme se stali i my, diváci, když jsme byli zapojeni do děje jako mlčící třída.
V průběhu se dozvídáme, že jsme v roli studentů, kteří obviňují profesora Klamma ze smrti studenta Lukáše, který tragicky ukončil svůj život. Studenti mu poslali dopis, ve kterém mu vyhlásili válku mlčením. Profesor po tomto zjištění nakráčí do třídy rozhořčen a obhajuje svoji pravdu a nevinu. Profesor nás do hry občas zapojuje, ale stále jsme v roli mlčící třídy.
Nekonečné monology střídají smích a napětí v celé třídě. Smích ale upadá v průběhu hry, kdy se osobnost profesora začne hroutit a rozpadat. Každá scéna je vyhrocenější a dramatičtější než ta předešlá. Z profesora Klamma se stává absolutně nevyrovnaná osoba. Do třídy přichází stále a stále v horším stavu – se zakrváceným čelem, opilý nebo třeba v županu. Paroduje své kolegy a ponižuje své studenty, tedy nás. My jen můžeme tiše pozorovat jeho šílenství, které každou scénou stoupá. Celá třída je plně soustředěná na vrcholící děj.
Ke konci je z profesora Klamma zlomený muž bez smyslu života, který se utápí v alkoholu a samotě. Chladný intelektuál se mění na emocionálně nestabilního člověka, který si začíná uvědomovat své činy. V závěru přijde do třídy naposled, aby se se svou třídou rozloučil. Snaží se najít pochopení a naposledy se obhájit. Již ale nekřičí, jen tiše vyslovuje slovo za slovem. V úplném závěru vytáhne zbraň a odchází na chodbu. Ozve se pouze hlasitý výstřel, který ukončí jeho život a tím i celé představení. Ve všech rezonuje šok a po momentu ticha se ozve hlasitý potlesk. Mezitím profesor Klamm vystupuje ze své role. Jeho role byla tak autentická, že bylo pro nás obtížné vstřebat, že před námi již nestojí profesor Klamm, ale pouze herec.
Po krátkém vstřebání nastala diskuse, kde jsme se mohli k představení vyjádřit. Rozebírali jsme divadlo samotné, ale i zkušenosti z našeho školního prostředí. Vyjádřili jsme se nejenom my, studenti, ale i profesoři, kteří sledovali představení s námi. Diskuse nás tak pohltila, že přerostla v rozvášněnou debatu a kvůli nedostatku času jsme museli být přerušeni.
Představení v nás vyvolalo silné emoce, které jsme museli prodiskutovat, tudíž jsme s diskusí pokračovali ještě po představení. Zážitek byl tak silný, že to ve všech alespoň něco zanechalo. Střídání komedie a dramatu bylo perfektně vyvážené a zpětně si uvědomuji, že samotný smích na začátku nás všechny postupně přešel. Nějaké monology byly z mého úhlu pohledu příliš dlouhé a občas se tam mohly objevit nepříjemné pasáže, které mohly někoho zarazit. Ale samotný výkon herce byl tak autentický, že jsme si chvílemi mysleli, že se jedná o realitu. Tak obdivuhodné to bylo.
Natálie Benediktová, 5.S
