Ve středu 15. 4. 2026 naši mladší kamarádi bojovali o místo na své vysněné škole. My, studenti Gymnázia Oty Pavla, jsme už tuto disciplínu překonali. Tak co s námi? Třídy 1.B a 2.B se v tomto krátkém volnu společně s paní profesorkou Krupovou vydaly na workshop do Laichterova domu, protože co bychom to byli za program Proud, kdybychom se čas od času nevzdělávali i mimo školu.
Laichterův dům bylo významné sídlo sloužící jako nakladatelství i bydliště Jana Laichtera. Toto nakladatelství bylo roku 1949 znárodněno, cenzurované knihy byly odtud odvezeny v jednotkách tun a poté dány do stoupy. Naše třídy měly možnost se zúčastnit speciálního programu, ve kterém se simulovala doba za komunismu. Když jsme vešli do krásného starého domu (který se komunistům nepodařilo díky památkové ochraně zničit), okamžitě na nás působila atmosféra raných padesátých let, doby, kdy nevinní občané se často ocitali jednou nohou v kriminále. Nebo se tam dostávali rovnou, kvůli vykonstruovaným soudním procesům.
V první části programu nám byly dvěma zapálenými komunistickými pracovnicemi (lektorkami Paměti národa) rozděleny identity (kádrové profily) a skupinové a individuální úlohy, které jsme měli během hry plnit. Naše identity se ve skupinách lišily podle našeho pohledu na režim. Mohli jsme být skrytí demokrati, nebo naopak aktivní účastníci režimu, podezřelí občané nebo ti, co se narodili do té “správné rodiny”. Dokonce jsme měli možnost nebo i úkol se vzájemně udávat hlavním vedoucím.
Během hry jsme také absolvovali jako státní úředníci inspekční prohlídku Laichterova domu a skutečně prožívali dobu nesvobody a útlaku v kůži různě zasažených aktérů. Bylo opravdu zajímavé pozorovat, jak se někteří studenti do své role opravdu vžili a někdy dávali organizátorům svými šťouravými poznámkami a otázkami celkem zabrat. Zajímavou okolností bylo i to, že Jan Laichter, který nás provázel svým domem, byl skutečným vnukem zesnulého Jana Laichtera, který dům zdědil.
V druhé části programu jsme společně s organizátory probírali témata cenzury a propagandy a porovnávali jsme historii s moderní dobou. V rámci zadání jsme skupinově vytvořili čtyři propagandistické časopisy, do kterých se místy „vloudily“
diverzantské příspěvky. I takto někteří mohli prožívat vztek, nejistotu, podezřívání (svých vlastních spolužáků!), tedy
přesně ty pocity, které cíleně v lidech probouzeli a podněcovali komunisti. Workshop v Laichterově domě byl nesmírně obohacující a působivý zážitek. Pro nás studenty to byla další možnost, jak objevit další ze skrytých koutů Prahy i kus československé historie pomocí intenzivního prožitku.
Viktorie Petrusová, 1.B




















