Akademie věd ČR letos připravila v rámci konference Vědci studentům opět nabitý program, kterého jsme se mohli 8. a 9. prosince 2025 zúčastnit.
Pondělní program zahájil pan Mgr. Jan Pačes, Ph.D. z Ústavu molekulární genetiky AV ČR přednáškou o genové modifikaci. Nejdříve nám vysvětlil, že při genové modifikaci dochází k cílené změně genetické informace organismu, v moderní medicíně se využívá především v oblasti genové terapie, jejímž cílem je opravit vadné genetické informace. Valná část přednášky se ale nesla na vlně etiky. Jak dalece je přijatelná úprava zárodečných buněk? Mají se vymýtit některé genetické choroby? Budeme si potomky vybírat? Kde leží hranice mezi léčbou a „vylepšováním“ člověka a kdo by měl rozhodovat o povolených genetických zásazích? V pondělí poprvé jsme slyšeli, že etická debata je nedílnou součástí moderní vědy a že genová modifikace není jen otázkou biologie, ale také filozofie, práva a společenské odpovědnosti.
Druhým přenášejícím byl pan RNDr. Tomáš Petrásek, Ph.D. z Národního ústavu duševního zdraví, který si pro nás připravil zdánlivě nečekanou přednášku z astrobiologie na téma Kde hledat mimozemšťany a jak vypadají. Po definici mimozemšťanů jako inteligentních bytostí, tedy takových, kteří mají vyspělé smyslové orgány, dokážou spolu komunikovat, mají potomky a tvoří
technologickou civilizaci, se pan doktor pustil do dokazování jejich možné existence. A nedělal to nijak náhodně, důkazy prováděl postupně na všech planetách a měsících naší Sluneční soustavy a dále na exoplanetách ve vzdálenějším vesmíru. A tak jsme mohli v podstatě v přímém přenosu pozorovat, jak takový vědec pracuje: stanoví si cíl, zjistí vstupní již dokázaná tvrzení a na základě nich vyvozuje nové poznatky. A na závěr pan doktor nezapomněl zmínit i problémy, pokud by nás mimozemšťané opravdu navštívili – možnou agresi, kulturní šok, nezamýšlená rizika např. v podobě nemocí… a je vůbec vzdálenost záruka bezpečnosti?
Před polednem nás ještě čekala přednáška pana prof. RNDr. Romana Bartáka, Ph.D. z Matematickofyzikální fakulty UK o historii a souvislostech umělé inteligence (AI). Po podrobnějším výkladu historie AI přes neuronové sítě až po vzoreček pro AI si budeme určitě pamatovat, že zrození AI se datuje do roku 1956. A že během vývoje již nastaly dvě fáze zimy AI, tedy období, kdy prudce klesl zájem o umělou inteligenci a financování výzkumu bylo zpomaleno – AI systémy v 70. letech nefungovaly dostatečně dobře (překladače, logické programy), v 90. letech zase AI systémy selhávaly v reálných podmínkách a obtížně se udržovaly. Po roce 2000 se fokus přesunul na realističtější cíle: strojové učení a statistické metody, a to díky velkým datům, výkonným grafickým kartám a hlubokým neuronovým sítím, a tím opět nastartoval boom AI. Nyní máme různé modely AI, ale podle pana profesora jsme již na prahu třetí fáze zimy AI.
Po krátké obědové pauze nám představil pan Juraj Hvorecký, Ph.D. z Filosofického ústavu AV svůj vhled do problematiky využití robotů v pečovatelských službách či dalších zdravotnických zařízeních. Pan doktor na začátku zmínil současnou demografickou krizi a nízkou atraktivitu profese v této oblasti. Poté přešel k úvaze nasazení robotů, kteří mají nesporné výhody – jsou neúnavní, neznají syndrom vyhoření a jejich údržba nemusí být finančně nákladná. Jak však bylo zdůrazněno, dnešní technologie zatím nabízí pouze automatizované pomůcky, jako jsou chirurgické nástroje či dopravní a logistické systémy, ne však skutečné pečující roboty. Na závěr přednášky se pan doktor ptal studentů, zda si umí představit, že by o ně pečoval robot? Nebo kdo by chtěl, aby robot pečoval o rodiče studentů? Velmi, velmi málo rukou se zvedlo.
Pondělní program zakončil pan prof. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D. z Filozofické fakulty UK. Pan profesor nám chtěl předat pocit, že nálada v dnešní společnosti není ideální, a ze svých znalostí historie usuzuje, že možná stojíme před určitou změnou. Ostatně tak nesla název i jeho přednáška: Frustrace ve společnosti jako kořen změny aneb stojíme před změnou světa? Ve společnosti prohnívají různá traumata, ať už z 2. světové války, po odsunu Němců, nebo z neúspěchu v privatizaci v 90. letech. A v posledních letech nás po poklidných nultých a desátých trápí krize: pandemie, válka na Ukrajině a z nich plynoucí ekonomická neprosperita. A i když se objektivně máme lépe než kdykoliv ve 20. století, není to důvod upírat lidem jejich nespokojenost. Jakou roli hraje ve společnosti současná forma demokracie? Jak se v ní daří populistům? A jak oni obchodují se strachem lidí? Přijde změna režimu? Tyto a mnoho jiných otázek přednáška vyvolala.
Po závěrečném potlesku jsme se s hlavou plnou otázek a přitom zvláštního příjemného uspokojení rozjeli do svých domovů.
Následující den jsme strávili v ELI Beamlines v Dolních Břežanech v laserovém centru.
Nejdříve jsme v kongresovém sále vyslechli přednášku pana Mgr. Romana Nerudy, CSc. z Ústavu informatiky AV a MFF UK o úzké umělé inteligenci, obecné umělé inteligenci a superinteligenci. Dnešní modely AI (ChatGPT apod.) můžeme zařadit maximálně do kategorie úzké AI, každý model se učí pouze úzce specializovanou činnost, a navíc učení není prozatím spolehlivé. Tudíž obecná inteligence (inteligence na úrovni člověka) nebo superinteligence (inteligence výrazně převyšující člověka, která např. objeví sama a rychle lék na rakovinu) jsou zatím podle pana Nerudy ve velkém nedohlednu. A navíc, nejsou jen technickým problémem, ale i otázkou o budoucnosti lidstva.
Po krátké pauze následovala poslední přednáška pana Ing. Bedřicha Ruse, Ph.D. z ELI Beamlines o historii a principu laserů, a poté jsme už rozděleni do skupin vyrazili na prohlídku laserového centra. Naši průvodci nám vysvětlili, jaké nástrahy v podobě oblékání do speciálního „skafandru“ čekají na každého, kdo chce vejít do pracoviště k laserům, na co si dát pozor, aby nedošlo k popálení nebo jinému úrazu. Na praktických ukázkách nám vysvětlili, jak se pracuje s čočkami a krystaly tak, aby laser pracoval tak, jak má. A hlavně jsme se dozvěděli, k jakému bádání v ELI Beamlines lasery používají. Bohužel na pracovišti při naší návštěvě zrovna lasery pracovaly, takže jsme nemohli nahlédnout ani přes okno „dovnitř“, ale měli jsme možnost zkusit si alespoň prohlídku pomocí 3D brýlí.
Za nás za všechny, kteří jsme mohli takto intenzivní a přínosné dny zažít, děkujeme pořadatelům této akce paní Lence Semerákové a panu Nerudovi a celé Akademii věd za všechny přednášky, možnosti diskuse s vědeckými pracovníky, a také za milé pohostinství a dopravu do Břežan. A pokud někoho zajímá například vzorec umělé inteligence nebo chce také popřemýšlet nad etickými otázkami, které již zmíněné přednášky nastolily, pusťte si je na Youtube!
Petr Hegar, Šárka Blažíčková
