Dne 30. 5. 2025 jsme se ve složení tři Dofačky a jedna statečná dobrodružka vydaly čelit nástrahám stříbrné expedice. Dobrodružná expedice na stříbrné úrovni, podle pravidel Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu, trvá o jeden den a jednu noc déle než na úrovni bronzové. To ale pro náš tým, který byl zčásti bohatší právě o zkušenosti z bronzové expedice v loňském roce, nebyl žádný problém.
Lokalitou pro naši expedici se staly nedaleké Brdy. Jako cíl jsme si stanovily prozkoumat kvalitu vody ve studánkách, kterými byla naše trasa protkaná. Hodnotily jsme stav vody ve studánkách v porovnání s předešlými lety, stav hladiny vody a její vzhled na první pohled, vůni, popřípadě chuť, pH, její tvrdost a obsah dusičnanů. Všechen potřebný materiál na náš průzkum, ale samozřejmě také stan, oblečení, prostředky na vaření a samotné jídlo na všechny tři dny jsme po celou dobu nesly s sebou v přetékajících krosnách.
Naše cesta začala v pátek ráno na Smíchovském nádraží, odkud jsme se vypravily autobusem do Dobříše. Tam jsme si mohly vybrat, jestli zvolíme ještě navazující autobus, anebo si trasu o pár kilometrů prodloužíme. Rozhodly jsme se ji prodloužit, a tak jsme první den v konečném součtu ušly přes 20 kilometrů. Na trase jsme první den měly tři studánky, protože jsme se ale krátce před koncem naší trasy trochu zatoulaly, třetí studánku jsme byly nuceny vynechat. S výhledem na počet studánek následující den jsme ale tento problém mohly hodit za hlavu. Do kempu ve městečku Jince jsme dorazily něco před šestou, rozbalily jsme náš přenosný tábor a povečeřely jsme těstoviny s kečupem, které ještě následoval dezert v podobě vaflí s Nutellou.
V sobotu jsme se vzbudily do prosluněného dne. Posnídaly jsme ovesnou kaši, sbalily si všechny věci a vyrazily jsme na trasu, která nás měla dovést na „Olymp Brd.“ Celou cestu až na vrcholek zvaný Plešivec jsme stoupaly a zároveň jsme pilně plnily náš cíl – na trase druhého dne totiž bylo hned sedm studánek! Na nejvyšším bodě naší trasy jsme si pak daly zasloužený oběd a po krátkém odpočinku plném výhledů jsme vyrazily zpět do kempu v Jincích. Po celém Česku v průběhu víkendu řádily bouřky, nás však v kempu navštívil jen krátký desetiminutový deštík. K večeři si jedna polovina výpravy dala kuře na paprice a druhá pojedla těstoviny s pestem.
V neděli ráno jsme se probudily do daleko mrazivějšího počasí. Než jsme se ale stihly před odchodem zabalit a dojíst snídani, vysvitlo sluníčko. To nás provázelo i po značnou část cesty, na které nás tentokrát měla čekat jediná studánka, u obce jménem Felbabka nás ale příjemně překvapila ještě jedna další. I díky tomuto nečekanému úlovku jsme tak počet námi prozkoumaných studánek mohly zaokrouhlit na kulatých deset. Dešti jsme se dlouho vyhýbaly, nakonec nás ale přeci jen pár kilometrů před naší cílovou destinací, Hořovicemi, zastihl. Po příchodu do Hořovic jsme se uchýlily do místního parku, kde jsme si připravily oběd. Poté už jsme naše kroky směřovaly na nádraží, odkud jsme vlakem nabraly směr Smíchovské nádraží.
Stříbrná expedice pro nás nebyla pouze zkouškou fyzické odolnosti, ale také o vzájemné spolupráci a budování nového přátelství, protože na rozdíl od loňské bronzové expedice se náš expedičním tým neskládal pouze ze studentek jedné třídy. Všechny jsme získaly nové zážitky do našich DofE repertoáru a věřím, že další přidáme také za rok na zlaté úrovni.
Za expediční tým GOP Alžběta Žižková, 2.A
