Většina vědomostních olympiád má podobný scénář – „olympionik“ přijde, hodinu či dvě si láme hlavu se zadáním a pak více či méně spokojeně odchází. Ústřední kolo Olympiády v českém jazyce ovšem vypadá jinak – trvá celý týden a na lámání hlavy s jednotlivými úkoly má jeho účastník v některých případech i více než 24 hodin. Nejinak proběhlo ústřední kolo letošní, které se konalo ve dnech 14. – 21. 6. v Dětském táboře Nežárka v jižních Čechách.
Žádná pohodová týdenní dovolená nás účastníky ale nečekala – první gramatický úkol jsme od poroty, sestávající z českých lingvistů, obdrželi chvíli po příjezdu a nad slohy jsme často hloubali až do tří do rána. Zapotili jsme se tak nejen kvůli všudypřítomnému vedru, ale i přičiněním zapeklitých zadání, která jsme v pravidelných dávkách dostávali.
V mluvnické části jsme měli vymýšlet a formulovat pravidla pro odhalování chyb při morfologické analýze nebo ze všech stran rozebírat báseň „Živote můj“ od Jana Zahradníčka. V zadáních slohových jsme se ze zdánlivě přízemních témat „Příroda se znovu ujala své vlády“ a „Nechám si postavit svůj vysněný dům“ snažili vykřesat originální texty a o to samé jsme se pokoušeli v polopřipraveném mluveném projevu na téma „Noc pod hvězdami“.
Po odevzdání jednotlivých úloh vždy následovala zpětná vazba od porotců, takzvané Vlídné slovo, před kterým jsme pokaždé s lehkou nervozitou přemýšleli, zda dostojí svého jména – jak moc vlídné bude.
Když jsme zrovna netrápili své češtinářské buňky, osvěžovali jsme se v nedaleké pískovně, hráli volejbal či seděli u ohně a zpívali. Ve skupinách jsme pro ostatní připravovali večerní program zahrnující scénky a táborové hry a psali jsme noviny lehce karikující porotce či informující o vosách v místní kuchyni.
Byli jsme rovněž na exkurzi ve firmě NEMA, která se zabývá dřevostavbami a také k nám přijela pobesedovat Jana Peroutková, podle slovutného porotce Karla Olivy nejlépe mluvící moderátorka České televize.
Na konci náročného týdne, po absolvování všech olympijských disciplín, jsme se z lehce ušmouraného tábora přesunuli do roztomilého zámku Stráž nad Nežárkou, kde proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků, z něhož ovšem nikdo z nás neměl strach, neboť v této soutěži může člověk obsadit nejhůře sympatické jedenácté místo. Porota totiž vyhlašuje jen prvních deset příček a všichni ostatní jsou zkrátka a dobře jedenáctí.
Mně se podařilo získat umístění jen pro sebe – skončila jsem třetí, a tak jsem si kromě mnoha zážitků z neotřelé olympiády mohla ze Stráže nad Nežárkou odvézt i tři knihy a pamětní medaili s podobiznou Karla Havlíčka Borovského.
Eliška Lukavská, 5.S, 26. 6. 2024
