Místo obvyklých prvních dnů ve škole jsme si začátek školy zpestřili výjezdem do malého Slovinska. Tohoto zájezdu se zúčastnily obě maturitní třídy a 5.S, tedy takový „výběr z hroznů“ našeho gymnázia. Zároveň to pro oba maturitní ročníky byl poslední společný školní výlet.
Naše putování jsme odstartovali nočním transferem přes Rakousko až do Slovinska, do kterého jsme dorazili okolo šesté hodiny ranní. Naše první zastávka se konala nedaleko za hranicemi, kde jsme se vydali na kratičkou procházku ke smaragdovému jezírku s výhledem na Julské Alpy, ponořené do jemného slunečního svitu. Dále jsme se o pár kilometrů do světoznámého skokanského střediska Planica. Zde jsme se nasnídali a rozhýbali naše ztuhlé kostry svižným výstupem na druhý největší skokanský můstek světa Letalnica. V okolí Kranjska Gora jsme se toulali až do odpoledních hodin, a poté jsme se s mezipřistáním v soutěsce přesunuli až do krásného městečka Bled, ve kterém jsme navštívili naši partnerskou školu (Višja strokovna šola za gostinstvo in turizem Bled). Po příjemné hodince, strávené procházením školy a povídáním si se sympatickým panem ředitelem, jsme náš nabitý den ukončili přejezdem na večeři a ubytovnu.
Druhý den ve Slovinsku byl malinko atypický – rozdělili jsme se totiž do dvou skupin a vydali se na dva různé výlety. První skupina (podle některých „výkonnější a zdatnější“, podle jiných pouze s nízkou mírou pudu sebezáchovy) se od Bohinsjkého jezera vydala na osmikilometrový výstup kolmo vzhůru na nedaleký kopeček s názvem Vogel. Ta druhá (podle mého názoru rozumnější) skupina se naopak obešla bez 1200 vystoupaných výškových metrů a svůj den poklidně strávila v okolí jezera.
Poslední dva dny byly naplánovány jako relaxační a také byly! Strávili jsme je totiž v přímořském letovisku Portorož. Během našeho přesunu hory – moře, jsme se zastavili ve světově známém jeskynním komplexu Postojnska jama. Návštěva v některých z nás zanechala rozličné pocity. Ve mně třeba, že: Koněprusy jsou velikostně, v porovnání s postojenským jeskynním systémem, velké asi jako zakopaná zavařovačka oproti sklepní místnosti, a také, že chodby a nástupiště vedoucí k jeskynnímu turistickému vláčku jsou modernější než pražské metro.
Poslední den jsme společně zahájili prohlídkou zbytku bývalého městského opevnění, která posloužila i jako osvěžující dopolední sprcha a běh. Stali jsme se totiž obětí pořádné slovinské bouřky! Poté co jsme se usušili u šálku dobré kávy, dostali jsme rozchod a zbylých hodin do večeře každý využil po svém. Někdo vyrazil za historií a kulturou, jiní se vydali nalézt proslulou písečnou pláž, někteří prostě chodili tam, kam je zrovna srdce táhlo. Jisté je, že jsme si to všichni užili naplno.
Přiznám se, že jsem Slovinsko měla vždycky zaškatulkované jako: a) zemi, kde se dítě řekne „otrok“, b) zemi před Chorvatskem, kde se vždycky stojí dlouho na hranicích c) zemi, s blbými dálnicemi a hnusnými benzínkami d) zemi, kterou si všichni pletou se Slovenskem. Avšak tenhle zájezd mi ukázal přesný opak a za to bych chtěla poděkovat všem, již se podíleli na realizaci tohoto výletu. Díky!
Kateřina Hrubá, 6.S
