Devatenáctého října proběhla tradiční imatrikulace prváků a primánů v netradičním prostředí. Ano, pro Gymnázium Oty Pavla bylo ctí zahájit provoz v nově vybudované aule radotínské základní školy. Téměř nestačíme sledovat, jak se obě školy na břehu Berounky vyvíjejí a mění. Jistě k lepšímu.
Aula má slušnou kapacitu, odhadem přes 200 míst, elegantní stupňovité uspořádání s dostatečně velkým pódiem a solidní akustikou. Ideální pro vítání šedesáti nově přišedších
studentů a jejich rodiče a přátele.
Po vcelku očekávaných prvotních zmatcích nakonec vše proběhlo bez větších problémů. Studenti vyslechli vítací projev paní ředitelky Jany Hrkalové, několik pecek gymnaziálního pěveckého sboru COLUMBELLA a moudrá slova třídního profesora Bořkovce. Hrdí rodiče radostně přihlíželi, jak si jejich ratolesti, oblečené ve svátečním, přicházely pro památeční předměty a osobní potřesení pravicí s třídní či třídním. Oběma kantorům Jitce Frouzové i Martinu Bořkovcovi asistovali budoucí maturanti, sboroví zpěváci, zástupci tenoru a altu, aby předali symbolickou štafetu studijní. Jména studentů četla a celý obřad mile uváděla naše zkušená moderátorka Karolína Umová.
Závěrem několik osobních slov: Když jsem s Columbellou vstoupila do obrovského zatím nevyzkoušeného prostoru, polilo mě horko. Najednou se mi zdál sbor malinký, nicotný, na jevišti se ztrácející. Opticky. Ještě horší bylo, když jsme zkusili studentskou hymnu Gaudeamus igitur. V prázdném sále nebylo slyšet nic, jak mi nesměle potvrdil i náš milý pan školník Pištělák, toho času v roli zvukaře. Naštěstí se akustická situace výrazně změnila při příchodu publika. Všichni tedy slyšeli například i pianissimo sboru v písni Spirit of God. A závěrečná vypalovačka This Little Light zazněla v plné síle. Sympatické publikum ji také náležitě ocenilo. A já zase ocenila překrásný pugét, který mi za vystoupení a taky k svátku věnovala paní ředitelka. Osobně. A na pódiu.
Michaela Šreinová
