Náš výlet za poznáním koloběhu života lidského výkalu započal v pátek 4. října 2024 v 11 hodin. Nejdříve jsme si ho ale museli zasloužit, a to třemi vyučovacími hodinami strávenými ve školních lavicích. Na exkurzi jsme vyrazili vlakem z radotínského nástupiště a dál jsme pokračovali metrem přes celou Prahu až na konečnou, kde jsme ještě přestoupili na autobus, který nás odvezl až do cíle našeho výletu, a to do Horních Počernic. Cesta nám i přes to, jak byla dlouhá, utekla docela rychle.
Během prvních pár minut nás čekalo několik nemilých překvapení. První zděšení přišlo ještě před příchodem na místo, a to v podobě nepříjemného zápachu, který si asi každý dokážeme představit. Po příchodu na místo nám paní průvodkyně rozdala žluté reflexní vesty, aby nás při prohlídce nepřejel „hovnocuc“ (tedy fekální vůz). Následovala informace, že tam hlavně nemáme nic jíst ani pít a pro jistotu se nemáme ani ničeho dotýkat. (Nikdo jsme si ale naštěstí žádné zdravotní komplikace neodvezli.) Po tomto úvodu jsme mohli za stoupajícího zápachu vyrazit na prohlídku. Ta byla velmi zajímavá. Byli jsme postupně seznámeni s celým procesem čištění odpadních vod, od okamžiku, kdy opustily naše domovy, až po jejich návrat do volné přírody.
Paní průvodkyně nám v závěru naší prohlídky sdělila, že jediné, co je důležité, abychom si z návštěvy odnesli, je, že hlavně nemáme toto velmi užitečné zařízení nazývat čističkou, jeho správný název je totiž čistírna. Po skončení prohlídky jsme měli oficiální rozchod, ale hned tak jsme se nerozběhli k domovům ani do víru velkoměsta, protože jsme stejně všichni jeli stejným autobusem zpět na metro, odkud už se každý skutečně vydal svou vlastní cestou.
I přes všechna úskalí se jednalo o zajímavý zážitek, na který jen tak nezapomeneme, a ještě jsme se přiučili něčemu novému. Kdo může říci, že možná viděl výkal někoho slavného?
Alžběta Čápová, 2.A
