Aby se výlet stal přinejmenším alespoň přiměřeně vzrušujícím, je nezbytné, aby
obsahoval pár adrenalinových zážitků. Pod pojmem „adrenalinový zážitek“ si
většina lidí představí například skok padákem, nebo i zcela nevinnou procházku po
horách. Za ten náš by se třeba mohla počítat i naše cesta do Krkonoš, která se
skládala celkem ze tří přestupů! Poté co jsme dorazili na kýžené místo – Svobody
nad Úpou, jsme se během rozchodu řádně občerstvili a psychicky připravili na náš
výstup k Rýchorské boudě, jež nám poskytovala azyl další tři dny. Pobyt jsme
odstartovali vtipnou večerní přednáškou o Krkonoších, díky které jsme se například
dozvěděli, že není Matterhorn jako matterhorn, kdo je největší nepřítel Krkonoš a
nebo jak vznikl samotný název pohoří.
Náš první plnohodnotný den v krkonošských lesích jsme nemohli započít jinak než
výstupem na naši majestátnou horu Sněžku. Výpravu jsme zahájili (pro některé)
svižným sestupem z našeho ubytování do Horního Maršova, odkud jsme se
popovezli na naši pomyslnou „startovní čáru“ – do známé Pece pod Sněžkou, odkud
jsme příjemným tempem zahájili pochod směrem vzhůru. Poslední zastávkou před
vrcholem se pak ještě stala občerstvovací pauza, kterou tvořila konzumace těch
nejlepších tvarohových či povidlových buchet, které jsem kdy měla. Během
bolestivé, ale přesto krásné procházky nahoru na horu, jsme ještě mimo Obřího
dolu zdolali, na zhruba sedmi kilometrech, převýšení cca 830 metrů! Avšak toto
šílené číslo, nám zkrášlily úchvatné výhledy na protější Studniční horu či Úpský
vodopád. Když jsme všichni vysupili až na samotný vrchol, vydali jsme se, po pár
minutách rozjímání, na klidný pochod dolů, který vedl přes Horní Malou Úpu
neboli Pomezní boudy. Zde se naše početná skupina rozdělila na dva menší celky.
Jeden, co se vrátil autobusem do Horního Maršova a vyšel zpět na „Rýchorku“, a
ten druhý, který šel domů „po svých“ a udělal si tak příjemnou
čtrnáctikilometrovou procházku po hřebeni.
Třetí den se nesl v duchu historie. Na výběr jsme měli ze dvou lokalit – první
skupina se vydala směrem k dělostřelecké tvrzi Stachelberg a na nedalekou
rozhlednu Eliška, načež ta druhá zase k dolu Jan Šverma a na Růžový palouček, se
kterým se pojí odchod J.A.Komenského z vlasti do polského Lešna roku 1628.
Posléze každá ze skupin došla do městečka Žacléře, kde jsme se po krátkém
odpočinku znovu vydali na cestu k naší boudě. Poslední večer jsme si užili naplno,
každý po svém a ráno nám nezbývalo nic jiného než se sbalit a s Rýchorami se
nadobro rozloučit.
Za všechny studenty bych chtěla moc poděkovat všem profesorům, jmenovitě
profesorkám Krupové, Markové a Svobodové a profesoru Dostálovi za to, jak
dobře náš výlet naplánovali, ale především naší paní domácí Áje, která nám po
celou dobu výborně vařila i pekla. Děkujeme!
Kateřina Hrubá, 5.S
