Jedno ne příliš slunečné úterý jsme se vydali s panem profesorem Dostálem a profesorkami Janákovou a Ledererovou na lyžařský zájezd do Alp. Ideální sestava. V první půl hodině jsme se dozvěděli vše od názvů dálnic, po kterých pojedeme, po typ párků, které dostaneme k večeři, a následovala asi sedmihodinová cesta do našeho ubytování v Saalbachu. Pan řidič rozhodně vypadal, že ho práce s teenagery, kteří si do repráku pouští český rap a zapomínají si otřít boty před vstupem do autobusu, vyloženě baví. Po několika dnech také zjistil, že si nejmenovaná slečna vzala jak snowboard, tak lyže, a to už vypadalo, že ho někomu přerazí o hlavu. Nejhezčí počasí jsme měli hlavně druhý a třetí den, s tím, že se nám naskytla příležitost vidět halový jev. Pro toho, kdo by nevěděl, o co jde, je to duhový kruh kolem slunce, vzniklý lomem světelných paprsků v šestibokých krystalech vodního ledu. Bylo příjemné netlačit se na sjezdovkách se stovkami dalších lidí a měli jsme také možnost užít si jízdu v prašanu, jelikož se stále intenzivně zasněžovalo. Někdy byla však sněžná děla namířena na lanovky a to už tedy taková zábava nebyla. Na chatě nám skvěle vařili a obědy jsme si užívali na sjezdovkách. Jen naše peněženky z těch cen trochu zaplakaly. Vzorně jsme samozřejmě chodili spát alespoň deset minut před večerkou. Poslední den jsme se po hlavě vrhli do mlhy, která nám rozhodně nemohla zkazit poslední lyžování. Jen jedna slečna to vzala až moc doslovně a po té hlavě zahučela do závějí. Báli jsme se, aby to nebyl otřes mozku, ale naštěstí byla nakonec v rámci možností v pořádku. Letošní lyžák se naštěstí jinak obešel bez zranění. Bez nadávání na snowboarďáky se tedy ale rozhodně neobešel a ke konci pobytu na ně nadávali už i snowboarďáci sami. Zájezd se moc vydařil, nikdo po příjezdu nechyběl ani nepřebýval a u autobusu zůstaly zapomenuty jen jedny lyžáky, takže ho prohlašujeme za úspěšný.
Tereza Svobodová, 5.S