V Galerii V. Špály jsou nyní vystavovány obrazy Ivany Lomové, s 2.S jsme se proto 30. 11. vypravili na tuto výstavu. Řekli jsme si něco málo o umělkyni, jejím stylu a expozici a poté jsme tvořili přímo na místě texty inspirované autorčinými obrazy. Studenti si ovšem nejdříve prošli všechna tři patra galerie. V přízemí nás trochu vyděsily velké portréty realistických miminkovských tváří v nadživotní velikosti, k obrazům byly popisky vztahující se k nynější profesi zachycených dětí a bylo zajímavé si tyto informace s obrazy propojovat. Ve zšeřelém přízemí na nás čekaly výjevy z filmů a první patro bylo zaplněno obrazy prázdných ulic, starých činžáků, oprýskaných zdí. Studenti bedlivě obrazy pozorovali a své pocity zaznamenali. Myslím, že se jim podařilo naladit se na atmosféru krásných, zadumaných scenérií.
Pavlína Krupová
Příklady studentských textů inspirovaných obrazy:
Matyáš Holeček: Na tomto obrázku se mi líbí, že ze začátku vypadá velmi stereotypně a hodně lidí v něm pozná například svůj byt. Když ale zpozorníme, tak zjistíme, že v odrazu oken bytu se objevuje krásná budova. Tudíž do bytu „proudí“ odraz té krásné budovy. Z toho si můžeme vzít, že i v takovémto průměrném, ničím nevyčnívajícím bytečku může být něco tak skvělého. Toto si potom můžeme „převést“ z bytů na lidi.
Anežka Coculová: Anyo, Anyo, Anyo, kde pak jsi, kde jsem? Pomooooooocccccccc Je tu někdo? Pomozte prosím, já nevím kde jsem. Anyo?
Klára Doležalová: Dědo? DĚDO? Co mu je? Už zase má ty svoje „vize minulosti“? Máma říká, že mu šplouchá na maják, táta doporučuje, abychom ho dali do ústavu, ale mně se jeho vyprávění vizí líbí, zvlášť ty, ve kterých je babička.
Matyáš Hron: Přišel jsem zase domů sám, nikdo tu se mnou nebydlí. Podíval jsem se z okna a nebylo nic vidět, byla mlha. Zakoukal jsem se a přemýšlel nad tím, co se dneska vlastně stalo. Rozvedla se se mnou manželka a vzala si i moji dceru. Tohle jsem si opravdu nezasloužil.