Dne 13. 12. 2019 se věkem středoškolská část gymnázia zúčastnila v radotínském kině programu Nikolas Winton: Síla lidskosti. Větší část tvořil dokument o nezištném konání nenápadného anglického mladíka, v druhé části programu pan Zdeněk Tulis, jeden z tvůrců filmu, odpovídal na otázky a zmiňoval zajímavé podrobnosti o výjimečné osobnosti. Nikolas Winton před vypuknutím 2. světové války zachránil z Československa 669 dětí. Za svou prohru považoval nevypravení posledního, největšího transportu s 250 dětmi, protože v září, kdy měl vlak vyjet, vypukla válka a hranice se uzavřely. Zaujalo mě, že byl sir Winton natolik skromný a slušný člověk, že považoval tuto úžasnou záchranu jen za malou a zanedbatelnou část svého života a neřekl o tom ani své manželce. Ta dokumenty související s touto neuvěřitelnou akcí objevila na půdě čistě náhodou. Ani samy zachráněné děti dlouho nevěděly (celých 50 let!), kdo je zachránil. Mysleli si, že to byla nějaká velká mezinárodní charitativní organizace. Jakmile se Wintonovy děti, zachráněné děti, dozvěděly, kdo jim pomohl, změnilo jim to život. Začaly mít pocit, že mají dluh za svůj život a začaly tento dluh splácet dobročinnými aktivitami. Velmi dojemné bylo setkání Wintonových dětí v TV studiu se svým zachráncem (pro kterého to bylo překvapení).
V jednom z rozhovorů sir Winton zmínil, že v životě jsou důležité dvě věci: etika (obyčejná lidská slušnost) a umění kompromisu. Tato moudrá slova jsou neustále aktuální.
Byl to také člověk plný životního elánu: když řídil ve svých 100 letech, vzali mu na 5 let řidičský průkaz a on byl nešťastný, co bude těch dalších 5 let tedy dělat…
Tento vzácný člověk zemřel 1. července 2015 v úctyhodném věku 106 let.
Film (i následné vyprávění) nás velmi zaujal a zanechal v nás silnou citovou stopu. Jak to zmínil Václav Havel po setkání s N. Wintonem: jeho pozitivní vyzařování (i v této zprostředkované formě) funguje a mění životy.
Ester Horálková, 3.S
