Ve středu 29. listopadu se polovina studentů z 6. S, kteří již dlouhá léta studují francouzský jazyk, sešla na Malostranském náměstí k procházce po pražských památkách. K milému překvapení nás všech, napadnuvší sníh přes noc neroztál a nám se tak poštěstilo vidět Prahu v bílém závoji. A byla to právě tato okolnost, která v mnohých z nás probudila skrytého turistu a nutila nás k pořizování dalších a dalších fotografií.
Začali jsme hned na místě našeho setkání, kde nás jeden z našich Honzů svou bravurní plynulou francouzštinou seznámil s několika okolními budovami a památkami, včetně morového sloupu. Třešničku na dort našemu působení na Malostranském náměstí nasadil, k ohromnému zklamání nás všech, kvůli nemoci nepřítomný M. K. Jak už bývá jeho zvykem, tak i přes zdravotní indispozici nelenil, přivstal si, nastudoval si passé simple a do krásných deseti vět sepsal veškeré nabyté informace o kostelu sv. Mikuláše, které druhý z našich Honzů přečetl. Hlavně jeho zásluhou se tedy v naší třídě už nenajde jedinec, který by neznal architekty kostela, otce a syna Dientzenhofery, či nevěděl skutečnost, že se jedná o barokní kostel.
Následně jsme se menší oklikou vydali směrem k mosteckých věžím a Karlovu mostu, o jehož historii nám téměř bez chyb povyprávěl náš frankofonní kolega z Modřan. Následovalo krátké, leč nesmírně důležité ohřátí se v Městské knihovně, odkud jsme přes místa jako Staroměstské náměstí, chrám Matky Boží před Týnem, Stavovské divadlo a dům U Černé Matky Boží dorazili k náměstí Republiky. Po nasátí informací o Prašné bráně a Obecním domě jsme se, k příležitosti stého výročí nákupu děl francouzského umění československým státem, vydali do Národní galerie nacházející se ve funkcionalistickém skvostu zvaném Veletržní palác. Nějakým, mně dodnes neznámým zázrakem, se v ten den paní profesorce Duroňové povedlo vzbudit zájem o umění i u jedinců, na kterých bůh v tomto směru poměrně šetřil a během zhruba hodiny nám představila řadu vystavených děl, včetně jejich autorů.
Velké díky patří každému, kdo se na této procházce po Praze podílel, bylo to nesmírně obohacující.
David Andronikov, 6.S