Snad to nezakřiknu, když napíšu, že Columbella oproti mým pesimistickým a těsně postcovidovým náladám skutečně nezahynula. První slabou naději jsem u sebe zlehýnka zpozorovala po červnovém povedeném soustředění v Hrachově, jehož vydařeným plodem a pozitivním výsledkem bylo sborové vystoupení v aule radotínské základky v rámci Projektového dne (představení inspirativních prací studentů za šk. rok 2021-22) těsně před prázdninami před prakticky celou školou. A úspěšné, řekla bych.
A světe, div se, prázdniny sboru neublížily, naopak spíše prospěly. Odpočinutí zpěváci se pustili do dalšího nacvičování s obrovskou vervou a nadšením. Nadšení je, jak známo, nakažlivé, a tak se nám podařilo ulovit do našeho pěveckého kolektivu další zpěvačky a zpěváky. A pozor, dokonce jednoho tenora. Skutečného! Takže máme už tři. Ano, tenor je v Praze a jejím okolí nedostatkové zboží, ale pevně věřím, že nejpozději do Vánoc ještě jednoho či dva nejdeme.
Určitě! Dnes jsme vystoupili před fungl novým publikem, dá se předpokládat, že prváci a primáni i jejich rodiče ještě Columbellu neslyšeli. To by v tom byl čert, aby se někdo nenašel… A nepřihlásil… Dva pěkné nové soprány jsou zaháčkovány, dokonce s námi už pojedou na soustředění.
Jak to vypadalo dnes? Plná aula, pěkně oblečené studenstvo, hrdé rodičovstvo. Vítací projev paní ředitelky. Dva mladí a velmi elegantní moderátoři Šimon Pučelík a Linda Knapová. Moudré řeči maturantů Alberta Fulíka a Honzy Gondeka. Potlesky pro jednoho každého nového studenta na pódium vyšplhavšího. Diadémy v chlapeckých i dívčích čupřinách. Šerpy přes primánské plece.
A hlavně, pochopitelně Columbella. V počtu 22 pěvců (včetně toho nového tenora), zato s absencí jednoho mužného tenora a jednoho dramatického sopránu. Všichni zabrali, i za ty, které skolili zákeřní bacilové a umístili je na lože nemocných. Sbor zněl vážně dobře! Úvodem zapěl studentskou hymnu Gaudeamus igitur jako kulisu k důstojnému nástupu imatrikulovaných. Pokračovali jsme spirituálem Tak dlouho už čekám na svůj den. A po všem tom předávání, vítání, gratulování a třesení pravicemi Columbella slavnost ukončila. Přetextovaným Mendelssohnem, strašlivou písní Osvobozeného divadla V domě straší duch a osvědčenou hitovkou Což se mně má milá hezká zdáš.
V nejbližší budoucnosti čeká sbor nácvik vánočního programu a bohdá nějaké elegantní vánoční vystoupení.
Michaela Šreinová, sbormistryně