Letošní druhý březnový týden je pro naši školu bezpochyby jeden z nejvýznamnějších. Ptáte
se proč? Odpověď byla až do včerejška zcela nasnadě. Všichni máme pochopitelně na mysli
maturitní ples ve čtvrtek 15. března. Tato významná událost kulturně-společenská získala
v pondělí dopoledne svoji kulturně-společensko-historicko-vzdělávací předehru.
Třídy 1.A, 2.A, 3.S, 4.S a maturitní literární seminář zakusily baroko. Ve zdech, obrazech a
barokním duchu kostela svatých Šimona a Judy vychutnali studenti i doprovázející je
profesorky nádhernou hudbu Antonia Vivaldiho. Skvělý houslista Pavel Šporcl doprovázený
částí Symfonického orchestru hl. města prahy FOK celý program moderoval, dirigoval, hrál a
nepochybně též připravil. Se svými slavnými modrými housličkami a skvělým ansámblem za
sebou rozebíral dvě části nejhranějšího Vivaldiho kusu, Čtvera ročních dob. Pochopitelně šlo
o ty aktuální, tedy Jaro a Léto. Kromě známých a jasných motivů jsme slyšeli třeba štěkat psa
(viola), foukat větřík a vichřici (housle) nebo kukat kukačku (tedy jak kdo). Sympatický
houslista se pokoušel – bohužel dost marně – naučit studenty, kde se při koncertu tleská.
Přestože ale třeba tleskali jinde, než je při koncertech vážné hudby obvyklé, odnesli si všichni
početní posluchači nesmazatelnou a milou vzpomínku.
Po koncertě se všechny výše jmenované skupiny rozprchly. 1.A a část literárního semináře
zamířily do deště a na Karlův most a dále pak na Kampu. Studenti se podrobně seznámili
s domkem, v jehož stěnách žili a působili J. Dobrovský, K. Holan a J. Werich, kterému je
především expozice věnována. Zkusili ale i leccos jiného. Například vytvořit vlastního Golema
v miniaturním měřítku, nasadit si masku bratří Fratellinů, jak si ji malovali V+W, poskládat po
svém slova z Holanovy básně, napsat pár víceméně slušných slov na starodávném psacím
stroji… Ale hlavně – ochutnat výrobky místní cukrárny!
Michaela Šreinová
