Čtvero ročních období na lyžáku 2.S a 1.ANebyl by to správný lyžařský kurz, kdyby se neobešel bez problémů. Koneckonců bezmála 60 lidí, jeden autobus, jedna chata a spousta zavazadel nezní jako perfektní pohádka. Nicméně jsme to všechno nakonec zvládli a kurz si užili.
Začalo to ráno 22. ledna tohoto roku 2024, kdy se třídy 2.S a 1.A potkaly před naší krásnou budovou gymnázia a pokoušely se veškeré lyže, přeskáče, kufry a podobně naložit. Nejprve to vypadalo, že nenaložíme ani polovinu lyží a tašek, ale díky naší společné spolupráci se tam všechno nasoukalo. Vyjeli jsme s drobným zpožděním na zhruba 2-3 hodinovou cestu s jednou zastávkou na benzinové stanici. Autobus nás vysadil pod kopcem, na kterém se nacházelo několik chat včetně naší Švýcarské boudy a my po svých vyrazili. Zanedlouho nám dojela i zavazadla. Naobědvali jsme se a po krátké přestávce jsme ještě toho dne vyrazili na „seznámení se sněhem a běžkami“. Každá třída byla na běžkách samostatně. Následovala večeře a volný program až do večerky, která byla v deset hodin.
Bohužel hlavním problémem celého kurzu bylo „kradení lyžařských pomůcek“ díky čemuž jsme druhého dne nestihli ranní skibus a museli lyžovat na Labské, sjezdovce přímo u Švýcarské boudy. Nevýhodou této sjezdovky je, že se zde nachází pouze jedna trať, takže kvůli našemu vysokému počtu nebyla ideální. Proto jsme odjeli na jinou sjezdovku, Medvědín, hned dalším skibusem. Zde jsme lyžovali po jednotlivých třídách a po pár jízdách se naše třída 2.S rozdělila na dva týmy – 2a) a 2b), 1.A podobně. Po rozdělení jsme dojeli přes přejezd mezi Medvědínem a Labskou až k naší chatě a najedli se. Po poledním klidu jsme lyžovali na Labské po jednotlivých týmech. Zbytek dne stejný jako předešlý večer.
Ve středu bylo již od rána velmi nepěkné a lyžařsky neideální počasí – pršelo a všude kolem se vyskytovala mlha. I přesto jsme vyrazili na jednu z nejpěknějších a nejznámějších českých sjezdovek – Svatý Petr. Ale bohužel se ukázalo, že i přes krásně upravené sjezdovky mělo počasí v našich výkonech navrch, a tak se stalo, že se někteří studenti zranili či spadli, proto bylo následně do oběda lyžování dobrovolné (alespoň u skupiny 2b)). Odpoledne se kvůli stále zhoršujícímu počasí nelyžovalo, ale studenti mohli vyrazit na dobrovolné běžkování.
Další problém tohoto výjezdu – špatné počasí. Ve čtvrtek to byl zase vítr, který nás sice nepřipravil o celý zážitek lyžování, ale co se týče všech sjezdovek kromě Labské, ty nám tohoto dne dočista sebral. Na naší lokální sjezdovce to tedy vypadalo takto: obrovské fronty na lanovku, rozježděné sjezdovky v 10 hodin ráno, spousta škol a lyžařských školiček a další „katastrofy“. Když poté těsně před obědem otevřeli Hromovku, sjezdovku vedle Svatého Petra, vypadala velmi podobně, takže jsme to tam po jedné jízdě ukončili a dojeli rozmrzelí zpět na chatu. Odpoledne jsme opět lyžovali na naší staré dobré Labské.
V pátek byly už všechny sjezdovky opět otevřené, takže jsme jich za dopoledne, v rámci jednotlivých skupin, vyzkoušeli hned několik. Kromě Labské (tou jsme jezdili k chatě) jsme sjezdování uzavřeli na Hromovce. Odpoledne na nás čekal další běžkový výlet. Se sněhem to bylo na cestě mizerné, ale i tak jsme si to užili. Spolužáci, co na běžkách stáli podruhé (poprvé v pondělí), se pěkně rozjezdili. Po návratu na chvíli vypadl proud, takže jsme byli na pokojích po tmě. Za chvíli nám to samozřejmě spravili.
Po sobotní snídani jsme se rozloučili s naší chatou a po pořádně zledovatělé cestě šli pěšky dolů. Tam na nás čekal autobus a my tak konečně vyjeli směrem domů. Tentokrát se část tašek vezla v autě, takže v autobusu byla spousta místa. Naštěstí jsme neměli žádný velký provoz, takže jsme přijeli do Radotína bez zpoždění.
A to byl konec našeho lyžáku.
dívčí sekce 2.S
A jak to vidí 1.A?
Dvě třídy, spousta zavazadel, jeden autobus. Odjezd 1.A a 2.S na lyžařský výcvik se neobešel bez problémů. Ale to už víte z článku 2.S. Pojďme tedy dále.
Když jsme si vyšlápli až k chatě, mohli jsme si dát zaslouženou odměnu v podobě vynikající svíčkové. Po poledním klidu následovala první aktivita, a to výlet na běžky. Pro někoho se jednalo o vůbec první běžkování, i tak jsme si to všichni maximálně užili a o ještě lepší náladu se postarali naši hostitelé, kteří nám připravili k večeři smažák.
Po první noci v naší “boudě” následovala také první lyžovačka, ani odchod na skibus se ovšem neobešel bez zádrhelů. Někteří s vybavením z půjčoven totiž začali zmatkovat a hned v několika případech se stalo, že si někdo vzal cizí hůlky, lyže, ba dokonce i přeskáče. Vše se ale nakonec stihlo, byť s odřenýma ušima. Dopolední lyžování na Medvědíně zahalila mlha a silný vítr, odpoledne na Labské se ale vyvedlo lépe.
Středa nám nenabídla úplně nejlepší počasí. Od rána pršelo, což se nezměnilo ani v době našeho lyžování. Tentokrát jsme vyrazili do Svatého Petra, kde také kvůli špatnému počasí bylo minimum lidí. Na chatu jsme dojeli celí promočení, bohužel jak se v následujících dnech ukázalo, v některých případech to neslo nepříjemné následky. Odpoledne jsme dostali kvůli nelehkým podmínkám volno. Kdo chtěl, mohl zůstat na chatě a odpočívat, někdo šel stavět sněhuláka, jiní s profesory vyrazili na běžky.
Čtvrtek přinesl další změnu v počasí, bohužel nás dosti omezila. Vzhledem k silnému větru své lanovky neotevřel ani Svatý Petr, ani Medvědín, a tak nás čekalo celodenní lyžování na Labské. Protože to však byla jediná lanovka, která ve Špindlu jezdila, nahromadilo se tu nespočet lidí. Hodně malých dětí, slalomy mezi ostatními školami…kromě našich nervů nevydržela ani sjezdovka, která se pod náporem tolika lidí dostala opravdu do špatného stavu. Proto někteří odpoledne místo lyžování v tak špatných podmínkách vyrazili na běžky. Tento nápad ale na ledovém podkladu také nepřinesl šťastný konec, jelikož si naše spolužačka Jana při pádu z kopce zlomila zápěstí. Nebyl to však jediný úraz dne, jelikož si naše kamarádka Eliška při odpoledním poježdění na snowboardu skřípla kotník.Poslední den se začaly projevovat důsledky středečního deště, protože hned několik studentů muselo zůstat na chatě s bolestí v krku nebo horečkou. Nás přeživší čekalo dopolední lyžování ve Svatém Petru, kde jsme si to, i přestože bylo hodně lidí, moc užili a lyžařskou kapitolu tohoto výletu jsme zakončili dokonce se sluníčkem. Odpoledne jsme vše zakončili tak, jak všechno začalo – běžkami. Všichni jsme dojeli na stadion na Mísečkách, hrdinové sjeli k lanovce vrátit skipasy a cestou zpět už jsme hráli jen závod s časem, zdali se stihneme vrátit do chaty dřív, než začne pršet, či nikoli. Večer jsme si každý zpestřil jiným způsobem, někteří hráli hry, jiní se sešli v jídelně a společně za doprovodu kytary si zazpívali.
V sobotu ráno jsme se nasnídali, dobalili, vyklidili pokoje a odebrali jsme se k autobusu a vyrazili zpět směr Praha. Cesta zpět už proběhla bez problémů, a tak jsme se po náročném týdnu ocitli zpět před naším ústavem.
Alžběta Žižková, 1.A
