Byla středa 28. září 2022, Den vzniku samostatného českého státu, velmi brzo ráno a já jsem si s těžkým batohem na zádech razila cestu Prahou až na hlavní nádraží. Tam už stálo několik statečných studentů a profesorů, kteří se, jako já, již těšili, až budou moci dospat aspoň ty dvě hodiny na cestě vlakem do Brna. Ano, první dva dny naší pětidenní exkurze jsme se rozhodli trávit v druhém největším městě České republiky. Píšu rozhodli, protože to, co bylo na této exkurzi jedinečné, bylo, že jsme se na její realizaci podíleli především my, studenti. Pan profesor nám nabídl několik variant, jak by mohla tato exkurze zhruba vypadat, shodli jsme se na tématu vědecká revoluce, nebo šířeji na rozvoji vědy mezi 16. a 19. stoletím a detaily už byly na nás. Zařizovali jsme jízdenky, ubytování, vstupy do muzeí, ale taky hry
nebo rozcvičku.
V Brně nám spolužačky zařídily nocování v tamější základní škole, kde jsme měli k dispozici všechny prostory, a ještě k nám byli všichni neuvěřitelně milí a vstřícní. Po příjezdu jsme si tam jen odložili svá zavazadla a rovnou vyrazili do Mendelova muzea. Večer nás čekalo planetárium, kde měli obzvlášť pohodlné sedačky, takže obsah si pamatuji jen velmi mlhavě.
Druhý den bylo na programu interaktivní muzeum VIDA, spoustu volného času na prozkoumávání města, někteří jsme se šli k večeru podívat na zkoušku opery a jiní si měli šanci zahrát diskgolf. Šli jsme radši brzy spát, protože jsme tušili, že další den nebude tak pohodový jako doposud.
Ráno jsme se dali v pochod přes vršky moravských kopců směr Rožnov pod Radhoštěm. Cesta byla strastiplná, ztráty nevyčíslitelné (zejména v řadách suchých bot), neboť nás stihl déšť. I přes tyto nepříjemnosti jsme ve skupině úspěšně udržovali dobrý smysl pro humor. Měli jsme možnost prohlédnout si jedinečný starý dřevěný toleranční kostel ve Velké Lhotě, který je symbolem částečného rozvolnění církevních požadavků na našem území (viz toleranční patent).
Další den jsme si prošli místní skanzen – tedy přesněji okruh „Mlýnská dolina“, kde jsme polemizovali nad složitými mechanismy mlýnského kola, pily, kovárny, lisu na olej nebo dokonce automatické valchy. Součástí výstavy byly i staré žací stroje, kočáry, saně a jiné kousky z historie této oblasti.
V poslední den našeho pobytu jsme se přesunuli do města Kopřivnice, kde nás čekala návštěva muzea Tatry. K našemu údivu (nebo alespoň mému, pardon) Tatra nevyrábí jen kamiony, ale také osobní automobily, sněžné rolby, letadla, a dokonce i ledničky, mlýnky na maso a další pozoruhodné věci. Stroje byly místy otevřené či svisle rozpůlené, takže jsme měli možnost nahlédnout „pod jejich kapotu“.
Výlet byl obecně zábavný a věřím, že jsme si ho všichni užili. Co se mne týče, rád bych podobnou akci někdy zopakoval.
Martin Míča, Marcela Emelrová (5S)