Ještě než jsme se seřadili ke společné fotce, byl jsem vyrozuměn, že budu mít tu čest napsat zprávu z naší školní akce. Jaká to oblíbená úloha všech studentů! Nechal jsem si tedy na záda vylézt Terku, zvěčnit se a už jsem pomalinku přemýšlel nad nějakou primární osnovou. No, tak ze všeho nejdříve by se asi hodilo oznámit vám, jakou akci že jsme to navštívili. Na Staroměstském náměstí, hned vedle domu U Kamenného zvonu, v Národní galerii se konala výstava s tropicky zavánějícím názvem Malířův ztracený ráj. Hlavními vystavenými lákadly byla díla Henriho Rousseaua, která jsme mohli zhlédnout v rámci unikátní výstavy. O Celníkovi, jak si sám nechával říkat, jsme se od paní průvodkyně dozvěděli něco o jeho studiích, způsobech malby, o jeho silné lásce k přírodním motivům. Za několik okamžiků se nám již před očima odvíjel strhující příběh vržený na plátno, přesně jak to umělec původně zamýšlel. Paní průvodkyně nás ubezpečila, že umělec si s námi bude zahrávat i na dalších plátnech, a opravdu. Když jsme se na konci prohlídky dostali do pokoje plného cizokrajných rostlin, chvíli jsem se musel ohlížet, jestli jsme se náhodou sami neocitli na nějakém jeho nadměrném plátně, jak byly jeho tahy štětcem sugestivní! A tak i já, nevýtvarně založený člověk, musím uznat, že jeho díla byla nadčasová, a také celá 1. A byla ráda, že se výstavy zúčastnila.
Vojtěch Horký, 1.A