Čtvrtého května 2017 proběhl významný koncert školního pěveckého sboru. V dosavadní historii Columbelly v ledasčem jedinečný. Poprvé se například stalo, že se zúčastnili všichni platní členové. Poprvé měl program jednoznačné zaměření. Naše vystoupění se zaměřilo na tvorbu Osvobozeného divadla. V krásném, sluncem prosvíceném prostoru kostela sv. Jana Křtitele zaznělo všech 11 těžkých úprav Ježkových písní, které za dobu své existence Columbella zvládla. Tato dramaturgie měla kromě estetických příčin i jednu zcela racionální: Ještě nikdy neměl sbor takové složení, které by to technicky i intonačně dokázalo. Poprvé jsme zpívali v šibeničním předmaturitním termínu. Poprvé se mezi studenty přidala i jedna odvážná pedagožka. Její odvaha ještě bohužel ale nebyla úplná, zatím zafungovala pouze jako dokumentaristka. Je to slibný začátek pěvecké kariéry. Nechala se slyšet, že na příštím koncertě, na Jazzu Černošice 2017 dne 24. května v Club kině i zapěje.
Poprvé jsem taky nemusela být nervózní. Nikdo neonemocněl. Cestu autmo s varhanami a dalším hudebním vybavením už téměř zvládám. Skoro nikdo mi těsně před vystoupením nenapsal, že nepřijde nebo že dorazí se zpožděním. Kostel byl včas odemčen a pan farář na místě. Jediným ne úplně příjemným detailem bylo to, že publikum bylo trochu zlobivé, dorazilo až s jistým zpožděním. Nakonec se ale kostel zaplnil všecek, přesně podle textu úvodní skladby.
V klidu a míru jsme předvedli kromě pecek Voskovce a Wericha taky Mozartovo Ave verum s klavírním doprovodem Lucky Guštarové, Pater noster Igora Stravinského, starozákonní Potopu se sólem Honzy Steidla a kytarou Mikuláše Všelichy, náš starý hit O Happy day, tentokrát v milém a bezprostředním podání Petry Kašparové. Všichni jsme si taky s obdivem vyslechli jeden ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka pro čtyřruční klavír v provedení Katky Habánové a Lucky Guštarové. Jako host vystoupili Potichu. Přesně podle toho názvu předvedli tři ukázky svého pěveckého umění. Zpívají pod vedením Barunky Bendíkové její skladby. Těžké, přetěžké. S přídavkem nám skvěle pomohl neuváženě na koncert přišedší Adam Hanzlík, náš, bohužel už bývalý, bas a klavírista. Nebe na zemi vystřihl jako z partesu, který on ovšem nepotřebuje… Hlad a únavu z náročného vystoupení jsme zaplašili na tradiční společné večeři, které se jako obvykle zúčastnili i zasloužilí bývalí členové a členky. Bylo to moc příjemné posezení.
Už na koncertě jsem se nemohla zbavit pocitu, že Columbella ve svých sedmnácti něco dokázala. A světe, div se, tento pocit mě neopustil ani při poslechu nahrávky. Sledujte naše stránky www.columbella.cz. Fotky ze soustředění i koncertu již visí, vybraná videa budou následovat.
Přijďte na koncert do Club kina Černošice ve středu 24. května večer. Do konce školního roku nám toho pro veřejnost moc nezbývá, máte jednu z posledních šancí. Uvažujeme ještě o tryzně za vbrzku zbořenou hudebnu, ale ta myšlenka má zatím jen velmi mlhavé obrysy.
A hlavně, vážení, rozšiřte řady Columbelly.
Michaela Šreinová
