V listopadu a prosinci jsme v Literárním semináři navštívili další dvě představení. Nejdříve to byl Český román v Divadle na Vinohradech, hra inspirovaná životem a tvorbou Karla Čapka a jeho vztahem k Olze Scheinpflugové. To vše viděno jejíma očima, občas komentováno Čapkem nebo přáteli. Na Vinohradech se tohoto tématu zhostili se ctí, informačně byl kus docela nabitý, obsahoval kreativní scénografii i dramaturgii – důmyslně třeba propojili Válku s mloky s esejí Proč nejsem komunistou. Občas diváka trochu moc poučovali, ale celkově nám dílo docela slušně přiblíží jak tehdejší dobu, tak její osobnosti.
Úplně jiný zážitek jsme si odnesli z Ypsilonky, kde jsme zhlédli Drama v kostce 2. Autor Jiří Havelka zde s velikou invencí otevírá téma: Co všechno je, není či může být divadlo. Čtveřice osob „uvězněná“ v divadelním prostoru se snaží z něj uniknout. Využívají při tom různé kreativní divadelní prostředky, takže nepřijdeme o imaginární jídlo a pití, sprchu, výtah, dále nechybí divadelní facky, přestřelky, herce, kteří hrají obyčejné lidi, kteří hrají, že jsou herci (mimochodem špatní herci). K tomu si přidejte velkou dávku nadsázky, humoru i poezie a máte Drama v kostce 2. Takto alternativně jsme tedy zakončili divadelní kalendářní rok 2022.
Pavlína Krupová
