Předpověď počasí nebyla zrovna příznivá, přesto se většina pedagogického sboru vypravila vlakem na exkurzi do Mělníka (i do Mělníku – jak jsme si tyto oba tvary potvrdili). První zastavení bylo naplněno výkladem kolegy Cieslara o historii města, dozvěděli jsme se i něco málo o zdejším rodu Lobkowiczů. Takto jsme zjistili, že není soutok jako soutok a není Lobkowicz jako Lobkowicz. To, co návštěvníci města totiž často považují za soutok Vltavy a Labe, je připojení zvláštního vltavského průplavu k již vytvořenému soutoku. A abychom byli spravedliví k Lobkowiczům – navštívili jsme zámek patřící Jiřímu Janu a poté recipročně vinařství jeho bývalé ženy Bettiny.
Obé bylo velmi přínosné: teď už víme, v kterém křídle Jan Jiří Lobkowicz bydlí, že zdejší hodiny si vypůjčil Gustav Husák do své kanceláře (pamětníci vzpomenou na novoroční projevy), jakou rychlostí jezdila bugatti ve 30. letech 20. st., že kdyby se digitalizovala krásná mapa Prahy ze 17. st., byl by to kasovní trhák, že ve zdelší kapli bylo pokřtěno dítě Jitky Čvančarové,… a spoustu dalších důležitých informací.
A díky charismatickému průvodci po vinařském závodu Bettiny Lobkoviczowé jsme nasáli atmosféru zpracování a výroby vína různých barvitých přívlastků.
Občerstveni na těle, duchu i duši jsme se vydali zpět do Prahy, za zády prázdniny a před sebou nový školní rok – tentokrát snad celý živě!
Pavlína Krupová