Jistě stojí za zmínku, že naše třída se v určitých ohledech pyšní až nadlidskými schopnostmi. Poslední příchozí totiž (téměř) doslova naskočili do rozjíždějícího se autobusu, zázraky (prozaicky řečeno bohužel jen úspěšně zvládnuté cestování z bodu A do bodu B) se však děly i ve 21. století.
Cestou z Rabí do místa ubytování, tedy Žichovic, jsme se kolektivně snažili odolat pokušení ustavičně se vzdělávat, žízeň po vědění však zvítězila. Šumavskou krajinou, vybízející k poetickým myšlenkám i zatvrzelé prozaiky, se rozlehly názvy rostlin a živočichů z tematických prezentací pana profesora Koubka.
Páteční odpoledne se neslo ve znamení všeobecné pohody. Nohy nás zanesly na tajemnou mýtinu s mohylou postavenou čtrnáctiletému chlapci zabitému při invazi, a stihli jsme dokonce založit pár nových lesních cestiček. Procházka po okolí se však zdařila pouze z poloviny, jelikož bohužel vypadáme příliš chytře na to, abychom mohli tvrdit, že jsme neviděli spoustu cedulí zakazujících vstup do místního překrásného zatopeného lomu.
Sobotní výlet do Sušice, města proslulého zápalkami, nás zavedl nejprve do Muzea Šumavy, kde jsme kromě unikátního mechanického betlému a bezpočtu sirek mohli zhlédnout i jednu takovou v gigantickém provedení, a světe div se, funkční! Slibované Váchalovy obrazy se nekonaly, asi jsou v Kašperských Horách. Jelikož se naštěstí nepohybujeme stejným způsobem jako zcela raritní ovčí stádečko zabudované do mechanického betlému, tedy couváním, zašli jsme si i na sušickou pouť. Cestou jsme potkávali budovy a kopce, jejichž miniatury jsme viděli v betlému. Na pouti si někteří (především však některé!) pohrávali s výdrží svých žaludků při návštěvě různých atrakcí.
V životě člověka motivují různé skutečnosti, mezi něž neodmyslitelně patří například postel a spánek. Zmíněné způsobilo, že se při zpáteční cestě spojené s návštěvou krásného kostela svatých Andělů Strážných většině studentů se za patami jen prášilo, div že nepadaly nové rychlostní rekordy.
I když se dny již krátí a teploty pozvolna klesají, totéž se nedá říci o vzájemných vztazích našeho kolektivu, k jejichž prohřátí přispěl jistě i večerní táborák s buřty, kytarou a písněmi.
Tak se mi zdá, že nám ve třídě vzniká nová, šumavsko-žichovická tradice…
PS: Pokud si čtenář větu v prvním odstavci týkající se autobusu vyloží i jako všeobecně platnou metaforu, rozhodně se nebude ve svém pohledu na 3.A mýlit….
Natálie Veselá, 3.A
