V sobotu 7. 1. 2023 jsme opustili náš milovaný Radotín a s ním i smog (smoke and fog), a vyrazili společně s 1.A na lyžařský kurz do Špindlerova Mlýna. O lyžování to moc nebylo, protože i když jsme si to moc přáli, tak Krakonoš, duch hor, nám sníh neseslal.
Po příjezdu jsme si vybalili a vyrazili do deště. Po návratu nás čekala luxusní, dokonce vegetariánská večeře, dostali jsme smažený sýr na hranolkovém lůžku. V neděli jedna půlka lidí vyběhla s panem profesorem Cieslarem na Zlaté návrší, kde jsme se pokochali krásnými výhledy a posteskli jsme si u mohyly Hanče a Vrbaty, o kterých jsme se následně dozvěděli ještě víc díky filmu Poslední závod. Druhou půlku pan profesor Dostál mezitím nezapomněl na Medvědíně prozkoušet ze znalostí o Sněžce.
Od pondělí do čtvrtka jsme lyžovali na Medvědíně a na Mísečkách. Bylo to velmi náročné, trénovali jsme slalom mezi kameny a trávou, které se bohužel na sjezdovkách většinou vyskytovaly více než sníh. I když později nám taky trochu nasněžilo, takže to bylo lepší. Ale o tréninku carvingu se nám kvůli mlze mohlo bohužel jen zdát. Potom nás ještě vždycky před obědem čekal smrtící výšlap od zastávky skibusu k naší chalupě Švýcarská bouda. Vařili nám ale velmi dobře, takže ten kopec stál za to. Odpoledne jsme většinou prospali, až na pár odvážlivců, kteří chodili běhat.
Ve středu jsme byli nemile překvapeni námrazou. Přimrzaly nám brýle k helmám a nebyli jsme se pomalu schopní odlepit od lanovky, která nakonec dokonce začala jezdit pozadu, až přestala jezdit úplně. Pan profesor Dostál byl ale jako vždy připravený a obvolal sjezdovky široko daleko, a tak nám zařídil ještě hodinu lyžování na Svatém Petru. Většina z nás ale byla tak promrzlá, že jsme si po pár jízdách raději zašli na horkou čokoládu za 150 korun nebo smažák za tři stovky. Holt s tou vysokohorskou přirážkou to nebyl žádný med.
Nakonec jsme se všichni ve zdraví vrátili do svých domovů. Dvě naše spolužačky dokonce doma čekalo velmi hezké překvapení, když otevřely svoje kufry a našly v nich cizí oblečení. No, ale i když jsme neměli nejpříznivější podmínky k lyžování, lyžák jsme si všichni moc užili.
Anna Rašková, Stela Trnobranská, Anna Kubíčková, Beáta Chlebová, 3.S
A jak to vidí 1.A?
Začátkem ledna jsme se my, 1.A a 3.S, s vidinou mrazu a sněhu, vypravily na lyžařský výcvik⛷. Jaké bylo naše zklamání, když jsme místo o sníh dřeli své podrážky o beton a bláto. Naším dočasným domovem se stal penzion Švýcarská bouda, kde zima a hlad neměly žádnou šanci. To, co následovalo v dalších dnech, si však nikdo nedovedl představit. Déšť, vítr, mlha, sněžení, mráz, doslova “50 odstínů počasí”. Jelikož nám hned první den nebylo shůry dáno, naším cílem se nestaly sjezdovky, nýbrž kopce Krkonoš a Vrbatova bouda. V nadcházejících dnech s námi počasí válečnou sekeru nezakopalo, ale i tak jsme si každý den užili jak lyžování, tak legraci. Každodenní radost nám přinášela volnočasová zábava, hraní her, promítání, likvidace potravinových nezbytností z domova či nekonečné povídání o ničem a o všem. Jen únava po celém dni nás dokázala bezpečně uspat ?. Už teď máme v hlavě spoustu dalších představ, jak by mohl vypadat náš další společný výlet.
Natálie Šimůnková, Alice Havlíková, 1.A