(reportáž z dějepisné olympiády)
Konečně nastal onen čas a náš tříčlenný tým dějepisných olympioniků se v doprovodu pana profesora Cieslara v dopoledních hodinách 21. 11. 2018 vydal Pendolinem směrem Cheb. Právě v tomto západočeském městě se totiž konalo ústřední kolo dějepisné soutěže gymnázií České i Slovenské republiky. Tímto textem se pokusím náš dvoudenní pobyt na samých hranicích s Německem zhodnotit.
První den se pro nás nesl ve znamení odpočinku a samozřejmě také odborné přípravy. Po příjezdu do Chebu jsme zavítali do útulné české restaurace U Krále Jiřího, po vydatném obědě (v podobě gulášku, kachny či plněných knedlíků) jsme se vydali do gotického kostela sv. Mikuláše, na obhlídku barokních městských hradeb a návštěvu Chebu jsme zakončili v místním městském muzeu, kde jsme mohli zhlédnout výstavu „Eger nebo Cheb“, připomínající nejasnou národnostní minulost města, a také místnost, v níž byl údajně zavražděn Albrecht z Valdštejna (která fascinovala zejména Matěje Konráda, nejspíše fanouška tohoto schopného vojevůdce a hromadiče zabaveného majetku).
Další den nás čekalo soutěžní klání, konané v aule Ekonomické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Samotný prostor nás příliš neoslovil, zato svým interiérem výborně korespondoval se soutěžním obdobím, tedy sedmdesátými lety. Organizátory je třeba pochválit za naprosto perfektní organizaci celého dopoledne, díky nim vše běželo bez narušení a přesně podle harmonogramu.
Po nalezení našeho stolu jsme objevili hromadu darů a dárků pro každého soutěžícího. Všichni tři členové týmu, stejně tak jako pan profesor, obdrželi 10 knih o historii, tričko organizátorské školy, flashku a další ceny. Během celého dopoledne nám byly k dispozici stoly s jídlem a nápoji, ať už obloženými chleby, věnečky, indiánky či slibně vonícím gulášem.
Samotná soutěž měla čtyři kola, což mi nepřislo jako příliš dobrý nápad, protože soustředění pod tlakem prostě upadá a potom se nelze divit, že během třetího kola už člověku začne třeštit v hlavě.
První část se skládala z uzavřených otázek prověřujících naše komplexní znalosti dění v Československu v letech 1968 – 1977. Spoluprací a rozvahou se nám podařilo získat obstojných 40 bodů z padesáti a po krátké pauze jsme se vrhli na druhé kolo, obsahující otevřené otázky. Navzdory tomu, že jsem se tohoto kola obávala nejvíc, jsme byli schopni získat 48 bodů z celkového počtu 64, což je velmi dobrý výsledek.
Nyní se odhodlám kritizovat organizátory soutěže za obsah třetího kola. Nejen že z něj šlo získat 111 bodů, tedy dvakrát více, než ze zbytku, ale také toto kolo týkající se hlavně kultury bylo naprosto nevyvážené. Počet otázek směřovaných na sport mnohonásobně převyšoval počet těch zaměřených na literaturu, divadlo i film. Matěj Konrád, který měl sport na starosti, udělal co mohl, ale lépe než na celkových 48 bodů jsme nedosáhli.
Poslední kolo bylo zaměřeno na videa, na nichž slavné osobnosti četli otázky, které jsme měli za úkol zodpovídat do soutěžních archů. Opět se naprostá většina týkala sportu a otázka na zakládající členy kapely Elán, která ostatně v 70. letech extrémně známá nebyla, se mi nezdála příliš vstřícná.
Poté už nám nezbylo než čekat na výsledky. Během soutěže se nám povedlo navázat přátelské vztahy se stolem před a za námi, tedy pražskými gymnázii: Gymnáziem Elišky Krásnohorské a Křesťanským gymnáziem. Zbytek soutěže proběhl jakoby v mlze, okolo druhé hodiny se vyhlašovaly výsledky, soutěži jako obvykle dominovala moravská gymnázia, jejichž příprava musí být o mnoho systematičtějí a důkladnější než těch českých. Umístili jsme se na 37. místě, tedy asi v polovině výsledkové tabulky, což osobně nepovažuji za špatný výsledek.
Myslím si, že je soutěž výborná pro ty, kteří mají prostor a čas se dlouhodobě zaměřit na zadané téma a zároveň se v budoucnu chtějí věnovat historii, protože kvantum znalostí, jež člověk musí vstřebat, je obrovské. Celostátní kolo je opravdu taková třešnička na dortu a ačkoliv jsem k soutěži byla od začátku dost skeptická, nakonec jsem si ho moc užila. Chebské gymnázium dělá mistrovskou práci v organizaci (a také shánění sponzorů, pokud vezmeme v potaz, že nejlepší týmy za svůj výkon získaly notebooky či televize). K soutěži mi zůstává hořkosladký vztah kvůli všemu, co jsem uvedla výše. Rozhodně je to zajímavá příležitost a jsem ráda, že jsem se letošního ústředního kola mohla zúčastnit. Historii zdar!
Karolína Umová, 5.S