Ve čtvrtek 3.6 se literární seminář společně s nebývalým počtem zájemců z dalších ročníků vypravil na představení Romeo a Julie do Divadla ABC. Představení bylo pojato dosti moderně. Původní příběh z 16. století doprovází rocková hudba, sprejování po kulisách a současné pop-kulturní narážky. Vážná hra je doplněná spoustou lehčích, někdy i vtipných, momentů, ale tento motiv bohužel během přestávky úplně zmizí. Po ní na velmi svěží první polovinu těžce dosedne druhá, tragicky vážná, část představení. I tato část je občas doplněná nějakými vtipy na srovnatelné úrovni s vtipy z první poloviny. Celková atmosféra v sále a na jevišti ale způsobuje, že tyto vtipy působí nepatřičně.
Celé představení se po interpretační stránce zuby nehty drží našeho zajetého uvažování o Shakespearových hrách, které považujeme za velké archetypální příběhy. Kulisy jsou sice současné, ale pohled na příběh Romea a Julie nijak aktualizovaný není. To je patrné zejména ve druhé polovině, která se skutečně snaží v diváku vyvolat pocity spojené s velkou tragédií.
Tato absence vlastní vize, podle mě, způsobuje, že se celé představení tak trochu topí v některých motivech, které nejsou domyšlené do detailů. Celé drama se například odehrává ve velmi abstraktních kulisách, z nichž na vás ovšem občas křičí některé přespříliš konkrétní rekvizity. Na jevišti teče umělá krev. Herci se perou s maketami nožů a na maškarní bál přijdou v křiklavých maskách, na nichž je dobře poznat, co představují.
Dojem, který na vás představení zanechá, výrazně zlepšuje, jak krásně a přesně popisuje mladou lásku. Právě mladá láska je jediným motivem, který z představení výrazně vystupuje. Silně se člověka dotýká a díky ní divák odchází z divadla se silným zážitkem.
Tereza Korčeková, 3.S