Letošní předvánoční soustředění se sice neslo v duchu našich dobrých tradic, ale přece jen se od ostatních něčím lišilo. Kupříkladu tím, že se – jak jsem si uvědomila – sbor ve velmi dohledné době dožije svých pětadvacátých narozenin. Na bilancování předvánočním shonu není prostor, shrnu tedy jen prvky signifikantní pro pobyt v Kácově od 29. 11. do první adventní neděle 1. 12. 2024.
Původní plánovaný počet účastníků se nakonec nenaplnil, protože sboroví zpěváci jsou velmi všestranní…(Pro mě tedy bohužel.) V daném termínu totiž probíhaly zároveň nejrůznější utkání, mistrovství, zápasy, dokonce i evropských rozměrů. Nebo také soustředění vokálně-instrumentálních souborů. A kromě toho, jako obvykle, adventní nákazy. Nakonec bylo zpěváků jen 28, museli jsme se obejít bez dvou sopránů, jednoho tenora a dvou basů. A jako na potvoru, někteří z účastníků zase nemůžou na koncert…
V Kácově už jsme zvyklí, máme to tam rádi, ale… Letos s námi Sporthotel sdílela ještě početná skupina asitanečníků. A proto celý hotel od rána do večera duněl velmi nepříjemnými zvuky, mezi nimiž dominovaly bicí v prapodivných rytmech, k tomu velmi syntetické tóny neidentifikovatelného nástroje… Jediné místo, kde se tomu hluku dalo uniknout, byla zaplaťpámbu naše pidi zkušebna, do které jsme se vešli jen taktak, ale ano. Náš oblíbený baculatý a řečný kuchař z minule za sebe tentokrát vyslal jen takové obyčejné paní kuchařky… Najedli jsme se, to jistě, u snídaně dokonce královsky, ale takový zážitek jako v minulosti to nebyl. Letošní soustředění mělo trochu jiný charakter i kvůli tomu, že pro naše oblíbené setkání s bývalými členy sboru prostě nebylo v narvaném hotelu místo. Ale i tak se na jednom pěkném apartmánu večer po zkoušce sešlo šest kytar i s příslušným počtem kytaristů, zpívalo se, až se hory zelenaly. Ano, zelenaly, letos jsem, snad poprvé na soustředění před Vánoci, neviděla ani vločku. Překvapila nás i bezchybná přeprava osob i materiálu. Všechny vlaky jely na čas. Spojení navazovalo. Můj hodný muž nemusel při převážení varhan a dalšího čelit dopravním či přírodním komplikacím ani na jedné z obou cest.
Zkoušeli jsme do slova od rána do večera, konkrétně od půl desáté do osmi. Přesto jsem musela zkrotit své maximalistické představy a z programu připravovaného na vánoční koncert vynechat několik náročných skladeb. Nejvíc mě asi mrzí My Way, kterou ale přesuneme do letní části sezóny. Myslím, že všichni účastníci ze sebe vydali absolutní maximum, udělali spoustu práce. Byli koncentrovaní, pilní, dochvilní. Moc šikovní. Milí. Veselí. Je mi ctí takové lidi vést.
Závěrem dovolte unavené sbormistryni, aby pozvala všechny hudby- a Columbellymilovné posluchače na koncert v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle 12. 12. 2024 od 18:00.
Michaela Šreinová
