Horní Poříčí
Jsme zpět! Nikdo z nás se nevrátil s vážnými zraněními, ačkoli každý na svém těle nalezne nějakou tu modřinu či bolavý sval. Zřejmě osvědčeným způsobem profesorů, jak dohnat studenty k poslušnosti, je zaměstnat je přes den natolik, aby večer byli vyčerpaní, s radostí zůstali zavření v chatičkách, nerušili noční klid a ráno ochotně vstali ke snídani.
Přestože jsme první den měli možnost kochat se okolím sportovního areálu, raději jsme zvolili hry a permanentní pohyb, což sklidilo velmi pozitivní reakci ze strany profesorů. Další den se rozhodli otestovat naši fyzickou kondici při hře „93“, v rámci níž jsme si vyzkoušeli krásu vytrvalostního běhu s různými typy zátěží. Po hodině běhu za ne příliš příznivého počasí (někteří si opravdu „sáhli na dno“) jsme se odebrali, odbelhali popř. odplazili do chatek, ale s hrdostí a dobrým pocitem z dosažených výkonů.
[slider crop=“yes“ slide1=“/wp-content/uploads/kurz3.jpg“ slide2=“/wp-content/uploads/kurz4.jpg“ slide3=“/wp-content/uploads/kurz5.jpg“][/slider]
Následující dny byly vyplněny především tréninky různých míčových her, proložené „kreativnějšími“ hrami, u kterých jsme museli občas i přemýšlet. Co však mě osobně nadchlo, byl softbalový zápas. Program kurzu byl nabitý, dny krátké, než jsme se stihli pořádně rozkoukat, čekala nás cesta zpět do Prahy. Kurz byl senzačním zahájením nového školního roku a nejraději bych si ho zopakovala.
Za třídu 3.S Klára Vlková
