Dne 8. 1. 2022 jsme se autobusem vypravili do Krkonoš a ocitli se tak na počátku našeho horského dobrodružství. Ve Špindlerově Mlýně nás uvítala útulná Švýcarská bouda, která se nám stala na týden domovem.
Přestože nám v chatě bylo příjemně, nelenili jsme a ihned po obědě jsme se vydali na průzkumnou výpravu na Horní Mísečky, abychom zjistili, kolik sněhu nám místní běžkařské tratě mohou nabídnout. Protože večer i v noci hustě sněžilo, nic nebránilo tomu, abychom se už v neděli vrhli do běžkařské stopy. Rozděleni do družstev jsme zdárně proběžkovali celý den, i když někteří z nás tuto činnost vyzkoušeli poprvé.
Všechny další dny, tedy až do čtvrtka, jsme dopoledne trávili ve skupinách, sestavených dle našeho lyžařského umu, na svazích. Postupně jsme se seznámili se sjezdovkou Medvědín, Hromovka, Svatý Petr a Horní Mísečky. Snažili jsme se přiblížit správnému lyžařskému stylu, učili jsme se, jak docílit toho, abychom lyže ovládali my, nikoliv lyže nás a vychutnávali jsme si jízdy vytápěnou lanovkou vedoucí na Pláně.
Polední pauzy jsme vyplňovali příjemným posezením s horkou čokoládou se šlehačkou v chatě s názvem Stopa. Po přestávce nás čekaly oblíbené volné jízdy a pak jsme díky skvělé lokaci našeho ubytování mohli dojet s lyžemi na nohách téměř až do jídelny našeho hotelu.
Odpoledne byla věnovaná nabírání sil na další den, ti neúnavní měli možnost chodit dobrovolně běžkovat. Těm, kteří této možnosti využívali, se naskytl pokaždé dechberoucí a pokaždé jiný pohled na slunce zapadající mezi hory.
Po posledním, čtvrtečním lyžování jsme se všichni s lyžařským kurzem rozloučili společnou běžkařskou vyjížďkou. V pátek jsme si jen neradi zabalili a cestou domů rozmrzele sledovali mizející sníh.
Ať už jsme nadšenými lyžaři, běžkaři a milovníky hor či ne, mám pocit, že jsme si všichni odvezli kopec zážitků a vzpomínek a že nám bílá barva sněhu bude scházet.
Eliška Lukavská, 3.S