Dne 4. června 2018 se v devět hodin sešla na Hlavním nádraží v Praze malá skupinka složená z devatenácti studentů třídy 5.S, jejich třídní Šárky Sukeníkové a dua zeměpisář Tomáš Dostál a syn. Většina byla vybavena velkými krosnami, menšina si vezla neurčité množství tašek. Byli jsme připraveni nasednout na vlak a vyrazit na cestu, která měla cíl v kempu ve Vyšším Brodě.
Když jsme dorazili na místo, čekaly nás tři zásadní úkoly: postavit stany, rozebrat si
vybavení a naučit se s ním zacházet. Abych nezabíhala do detailů, z prvního dne vyplynula především jedna zásadní věc, a to, že jsme, co se týče ovládání lodí, všichni šikovní.
Druhý den nás čekala etapa do kempu Branná. Hned ze začátku cesty jsme byli veselí a rozverně jsme po sobě cákali vodu. Smích nás přešel ve chvíli, kdy jsme dopluli k prvnímu jezu. Před ním jsme všichni spořádaně vylezli s lodí, šli se na něj podívat a poslechnout si instrukce. To nás mělo sice uklidnit, ale stejně jsme většinou byli stále trochu na vážkách. Pozitivní ovšem je to, že se nám všem nakonec povedlo ho úspěšně sjet a nikdo se necvakl. V cestě jsme potom pokračovali jako souloď a k tomuto příjemnému uskupení jsme si pouštěli pohodovou old school hudbu, kterou jsme si užívali nejen my, ale byli jsme za ni pochváleni i panem instruktorem. Na oběd jsme se stavovali v Rožmberku, kde jsme si mohli podle vlastního uvážení projít městem. Ke konci cesty už nás čekalo jenom doplutí do kempu, stavba stanů a večeře.
Ve středu nás sice čekala nejkratší etapa, byla ale dost fatální. Hned dvě z vodaček 5.S byly oslabeny, jedna poraněním kolene, druhá dostala z překrásného počasí úpal. Jakmile jsme dopluli, v kempu se nám zase ztratilo jedno pádlo, později jsme ale zjistili, že bylo jen uschováno s dobrými úmysly zodpovědným spolužákem. Celé odpoledne jsme potom měli rozchod v Českém Krumlově, kde jsme se mohli podle vlastního uvážení najíst, napít, projít a pokochat. Naší večerní aktivitou bylo to, že jeden ze spolužáků ulovil rybu, kterou potom čtyřčlenná chlapecká skupina 5.S opekla v hrnci určeném na vaření vody. Přes všechny překážky se jim ryba ale povedla a byla schválena i paní profesorkou třídní. I za to noční drhnutí hrnce to stálo.
Na začátek nejdelší čtvrteční etapy nás čekaly čtyři známé krumlovské jezy. Projíždění Krumlovem bylo krásné, dokonce tak moc, že se někteří kormidelníci nebáli si na lodích stoupnout a hrát si „na Benátky“. Posléze to zkoušeli i někteří háčci. V Krumlově to ale nebyla jenom pohoda a na jednom z jezů se jako první za celý kurz cvakla slečna třídní s jedním z našich spolužáků. Smích nás všech se musel nést až do Prahy. Co její loď ovšem omlouvá, je to, že hned po ní se potopil sám pan instruktor s jednou z našich spolužaček. Zbytek etapy byl v poklidu, těsně před kempem ovšem ti odvážnější z nás jeli dobrodružnější částí řeky, což nakonec vedlo k dalším dvěma cvaknutím. Opět to byly dvě smíšené posádky, což znamená, že ze třídy 5.S se nepřevrhla ani jedna dívčí posádka a přežila jen jedna smíšená.
Poslední den už jsme jen dvě hodinky doplouvali do Boršova na oběd a na vlak. Čekala nás potom už jen dlouhá cesta do Prahy.
Počasí, jak konstatoval sám pan profesor Dostál, jsme měli velice vydařené. Ani jednou nám nezapršelo a myslím, že i díky tomu jsme si kurz naplno užili. Hned po příjezdu na nás dolehlo dovolenkové štěstí, které s chvilkovými výjimkami vydrželo nám všem až do odjezdu.
Eliška Schönová, 5.S
