Tuto otázku si kladu rok co rok a obvykle se mi, za předpokladu značného úsilí, poštěstí něco nového a originálního vyhmátnout. Většinou to byly nějaké potíže, třeba zamčený kostel, choroby, ztráta různých důležitých věcí, České dráhy a podobně.
Letos k ničemu takovému nedošlo, už to je změna, samozřejmě k lepšímu. Vnímám ale jinou novotu, nápadnou a mnohem podstatnější. Sbor se významně rozrostl, představovala jsem sedm, respektive šest nováčků. Jeden nový basista se koncertu totiž bohužel zúčastnit nemohl. Škoda…Změnil se zvuk celého sboru. V jednotlivých hlasech už nikdo takzvaně nečouhá, nevyčnívá. Hlasy znějí vyrovnaně. Celkově máme teď 33 členů, z vystoupení se omluvili tři basisti. Z toho plyne, že se na všechny ani nedostalo a nedostane sboristického převleku, tzv. mundůru. Podstatná je ale především ta muzika. Zpěváci našli sebevědomí, ztratili ostych. Jednak se ve větším počtu není čeho obávat, jednak zpívají skoro všichni skoro všechno zpaměti… Jo, to se jinak diriguje! A taky zpívá. Mnoho zpěvaček i zpěváků se zjevně bavilo, usmívali se, podupávali, téměř tančili. Ale možná právě kvůli té pohodě a uvolněné atmosféře bylo celkem těžké je ukočírovat, zkrotit. Někam asi spěchali, zrychlovali v mnoha skladbách. A to se tradiční vánoční besídka konala až následující den… Budiž jim odpuštěno, hned po novém roce se na to ale zaměříme.
Program byl náročný, obsahoval vánoční i jiné skladby. Napínavá byla norská ukolébavka, kvůli rytmu na začátku. Obě nové písně s kytarou (Lucie) potřebují ještě trochu dozrát, zklidnit. Michna je naše jistota, Stravinskij je výzva, Young nevyzpytatelný v závěru. Jazzové písně s klavírem (Matouš) nemohou nevyjít. Na koncertě zazněl i Klement Slavický v Matoušově podání. Moc zajímavá krásná etuda. Sestry Raškovy přednesly Stille Nacht na dva saxofony. To bylo něco úplně nového, vážně originálního. Moderní a pořádně silný zvuk dvou ság dohromady s Tichou nocí a v kostele…Bývalý náš tenor pan farář David místo promluvy s vánočním zvěstováním chválil sbor a nabádal jej i sbormistryni k další pilné práci. Na závěr jsme po společném zpěvu Narodil se… přidali Nebe na zemi s pianem a veselým pianistou za ním. Sklidili jsme velký aplaus, já k tomu ještě mnoho překrásných květin. Krásný pugét od paní ředitelky atd.
Kéž by společně vytvořená krásná harmonická vánoční nálada vydržela do Vánoc, o Vánocích i po nich. Mně, nám i vám všem!
Michela Šreinová
