Po vánočním volejbalovém turnaji, po besídkách a po mrazení z „oceánu plastů“ jsme se sešli na schodech, abychom se díky Columbelle naladili na vánoční notu.
Mám naše setkávání na schodech ráda a zase to bylo tak pěkné. Snad proto, že nepovinné, že nás nebylo tolik, že zůstali ti, co opravdu chtěli, a hlavně jsme my diváci mohli poslouchat krásně sestavený vánoční program našeho sboru. Píšu poslouchat, ale to znamená notovat si, zklidnit se, oddat se, souznít, očekávat, pociťovat mrazení v zádech….. a pak tleskat, co to jde, protože jak jinak vyjádřit obdiv a poděkování, a to všem ve sboru s krásnými a přesnými hlasy i hbitými prsty na nástrojích. A děkuji samozřejmě sbormistryni! A děkuji Míše Šreinové i za to, že při závěrečné písni Narodil se Kristus Pán vyzvala publikum, aby vstalo. Cítila jsem to stejně a vzpomínám na vánoční setkávání v Městské knihovně ještě před Listopadem. Tehdy se tato vánoční píseň mimo kostely veřejně nezpívala, ale zde jsme se jí vždy loučili, znali jsme slova až do konce, stáli jsme v pozoru a byli jsme naměkko.
Koncertem na schodech pro mě začaly Vánoce a byly krásné…. teď už jen lehce vzpomínám, jsme totiž zase všichni v chvatu všedních dnů, ale to je přece také pěkné (když se trochu snažíme).
Božena Kohoutová
