Celý kurz jsme odstartovali v pondělí ráno, kdy jsme se skoro v plném počtu sešli na Hlavním nádraží. Tam už na nás čekaly paní profesorky Ledererová s Janákovou a s velkým nadšením se k nám připojil i pan profesor Melcher, který nám první den zachránil nejen Kaččinu botu, ale byl i oporou při večerním zpívání. Poté co dorazil spolužák Tomáš, jsme byli v plném počtu a mohli jsme vyrazit.
Docestovali jsme až do městečka Ledečka, kde jsme si s naším instruktorem Kemem měli natrénovat pádlování a jak se správně cvaknout. Z důvodu nepříznivého počasí a také protože už jsme všichni zkušení vodáci, jsme nakonec zariskovali a nácvik radši vynechali. Přestože byla strašná zima a sluníčko nevysvitlo, déšť nás na vodě nezastihl ani jednou. Když už zapršelo, tak jen když jsme stavěli stany nebo seděli v hospodách.
Po celý náš výlet nám byla každé ráno nabídnuta bohatá snídaně a také vesměs skvělá večeře, přimhouříme-li oči nad rajskou ze Zlenic. Bezpečnost etap jistil Kemo, který před každým jezem vystoupil a zkontroloval ho.
Poslední večer jsme strávili v námi už známém kempu v Týnci, kde jsme se zapletli do nevinné potyčky s místními, při které jsme byli nuceni bránit naše rodné město a také naše špalky na sezení. Oboje se nám podařilo ubránit a po pozvání na přátelské posezení k našemu stolu byla krize se žďárskou školou zažehnána. Ovšem našli se i jedinci, kteří se nám chtěli pomstít, a tak Kiki druhý den ráno přišla s nešťastným zjištěním – šlohli ji pádlo.
Budu určitě mluvit za všechny, když poslední etapu nazvu nejzábavnější. Díky jezům a peřejím cesta krásně utekla a také se konečně někdo vyklopil. Tím zachránil náš celý výlet, protože co by to bylo za vodu, kdyby se nikdo necvaknul.
Po výstupu v Pikovicích nám konečně začalo svítit sluníčko, ale my se už jen rozloučili s Kemem a pelášili na vlak, který nás zavezl až na Nádraží Zbraslav, kde jsme slavnostně náš výlet zakončili.
Julie Brabcová 3.A
