Třída 1.A dostala příležitost nahlédnout do života archeologů, vyzkoušet si jejich práci a odnést si odtud zajímavé poznatky.
Vyrazili jsme k velké budově Archeologického ústavu AV ČR. Co nás za těmi vraty čekalo? Přivítala nás doktorka Helena Březinová, velice milá paní, která nás doprovázela po celou dobu exkurze.
Po stručném úvodu o tom, co je archeologie, čím se zabývá a kde se dá využít, jsme se rozdělili do dvou skupinek – kluky a holky. Členové první skupiny si odešli vyzkoušet hledání informací z historie do velké archeologické knihovny. Dostali otázky, na které jim měly pomoct odpovědět chytré atlasy světových dějin. Základní znalosti v oblastech pravěkých kultur obohatila paní průvodkyně svým pestrým výkladem.
Potom se obě skupiny přesunuly na další „stanoviště“. Hurá na lov! V části archeozoologie jsme nakoukli do života zvířat. „Jak poznáte stravu zvířete podle jeho zubů? Víte, jaký je rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky? Jak se postupem času vyvíjel vztah mezi lidmi a zvířaty?“ Odpovědi na tyto otázky nám připomněl archeozoolog a zástupce vedoucího oddělení doktor René Kyselý. Ukázal nám roh pratura, lebku divokého prasete nebo koně, ale i pozůstatky menších zvířat, jako například psa, dravých ryb či želvy. Aby toho nebylo málo, směli jsme si potěžkat kus mamutí lopatky, která ve mně při doteku vyvolávala představy, jak celá naše třída pobíhá po lese s oštěpy v rukou a snaží se ubohé zvíře dostat. Pro porovnání jsme si prohlédli drobounké kosti krtka, na které se nikdo neodvážil sáhnout, jelikož se bál, že by z krtka pak nic nezbylo.
Před koncem jsme se ještě zastavili v restaurátorské laboratoři plné nalezených úlomků a střepů keramických, skleněných a porcelánových nádob. „Je to podobné skládání puzzlů!“ lákala nás paní Ljuba Svobodová a my jsme se nenechali déle přemlouvat. Za pokus nic nedáte, ale řeknu vám, nebyla to žádná hračka. Zaměstnanci se však tvářili povzbudivě a přívětivě, a i když jsme nesložili nic uměleckého, vesele nás chválili. To víte, každé milé slůvko jsme ze srdce ocenili.
Bohužel, jak se říká, všechno dobré jednou skončí. I my jsme se brzy museli rozloučit a vrátit se zase do 21. století. Akce nás každopádně všechny potěšila a stmelila náš kolektiv o něco víc.
Závěrem děkujeme panu profesoru Vladimíru Cieslarovi, který v průběhu našeho objevování minulosti vše pečlivě zdokumentoval, byl ochotný pro nás tuto prohlídku zařídit a věnoval nám svůj drahocenný čas. Těšíme se na další nápady, které pro nás vymyslí!
Magdalena Kočí, 1. A
