Když jsme v dubnu skončili na třetím místě v krajském kole Dějepisné soutěže gymnázií, věděli jsme, že to nejtěžší nás teprve čeká a že ještě zdaleka nemáme dobojováno. V kalendářích jsme si tučně vyznačili čtvrtek 24. 11., datum konání finálového kola již zmiňovaného dějepisného klání.
Během následujících měsíců jsme nelenili a pustili se do práce. Tématem našeho studia byla druhá světová válka na evropských bojištích. Měsíce v obležení knih, dokumentárních sérií a dalších studijních materiálů utekly jako voda a termín největšího dějepisného sympózia gymnázií se neodvratně blížil.
Ve středu 23. 11. se náš dějepisný tým ve složení Jan Birgus (4.A), Tereza Korčeková (4.S) a Eliška Lukavská (4.S) s panem profesorem Cieslarem vypravil do Chebu, místa konání onoho dějepisného svátku.
Den před soutěží jsme strávili nanejvýš příjemně – po výstupu z vlaku na chebském nádraží jsme ho zahájili obědem v restauraci U Krále Jiřího. Po něm jsme se vydali po stopách zajímavých historických památek, a nakonec jsme navštívili místní galerii a Retromuzeum.
Večer nás spolu s dalšími dějepisnými týmy, které se do Chebu sjížděly z nejrůznějších koutů České republiky a Slovenska, dopravily speciálně vypravené „dějepisné“ autobusy do Františkových Lázní, ve kterých jsme měli zajištěné ubytování. Před spaním jsme se v rámci našeho týmu mezi sebou jaksepatří prozkoušeli, abychom měli jistotu, že jsme na zítřejší záludné otázky připraveni.
Ráno nás autobusy dovezly do Chebu, a my tak stanuli před místem činu – ekonomickou fakultou, ve které se soutěž konala. Když pětasedmdesát dějepisných týmů včetně nás zasedlo za stoly (a pokochalo se osmi knihami a dalšími sponzorskými dary, které každý člen týmu za účast ve finále soutěže dostal), nic nebránilo tomu, aby téměř pětihodinový dějepisný maraton vypukl.
Soutěž byla rozdělená do čtyř kol, to první bylo zaměřené na otázky uzavřené, druhé se specializovalo na úkoly vyžadující vlastnoručně psané odpovědi, třetí obsahovalo slepé mapy, fotografie osobností, spojovačky či rozpoznávání písní a projevů dle dobových nahrávek a v posledním kole nás čekaly otázky zadávané slavnými osobnostmi, jako je např. Miloš Vystrčil, Markéta Pekarová Adamová či Vladimír Remek.
Přestávky mezi jednotlivými koly nám zpestřovalo velkolepé pohoštění sestávající z chlebíčků, zákusků či guláše a doprovázely je i projevy sponzorů soutěže či významných historiků.
Když byla soutěž u konce a přišlo na řadu vyhlašování výsledků, dozvěděli jsme se, že jsme se umístili na skvělé jedenácté příčce z pětasedmdesáti gymnázií, která se zúčastnila finálového kola (z celkem 324 gymnázií zapojených do soutěže).
Co zapříčinilo, že nám náš úsměv poněkud ztuhl, bylo to, že nám desáté místo (včetně slavnostního defilé na pódiu, hřejivého pocitu z první desítky i věcných cen) uteklo o pouhý bod (o který jsme se ještě ke všemu připravili v úplně poslední otázce testu).
To ovšem nic nemění na tom, že jsme náš cíl obhájit loňské 18. místo splnili, a ještě jsme své maximum z minulého roku dokázali vylepšit. Dosáhli jsme na 244 bodů z 281 možných, vítězné gymnázium jich mělo 263. Oproti krajskému kolu se nám rovněž povedlo porazit veškerá pražská gymnázia, další bylo až na 37. místě.
Příští rok nás tedy čeká těžký úkol: pokusit se opět postoupit do celostátního kola a (pakliže se nám to povede), neztratit se ani ve finále. Řečeno slovy klasika – stejně jako letos i příští rok odcházet se štítem, nikoliv na štítě.
Eliška Lukavská, 4.S