Gratulujeme čtyřčlennému týmu studentů našeho gymnázia, kterému se podařilo postoupit do Národní výběrové konference Evropského parlamentu mladých (EYP)! Jedná se o diskuzní soutěž v anglickém jazyce, jíž se účastní týmy středních škol z celé České republiky. Všichni členové našeho týmu věnovali velké úsilí přípravě na předkola konaná 25.1. 2015 v reprezentativních prostorách Magistrátu hl. m. Prahy, kde především svou týmovou spoluprací a schopností argumentovat přesvědčili porotu a byli vybráni mezi 17 týmů postupujících na celonárodní 17. Národní konferenci EYP konané v březnu 2015 ve Zlíně.
Dojmy studentky Lídy Kohoutové
Skončil den Evropského parlamentu mladých (EYP) na Gymnáziu Oty Pavla. Nicméně naše chuť pokračovat sílila. Nakonec padlo rozhodnutí a my se (po boji s vlastní nejistotou) přihlásily na XI. České fórum do Kroměříže. Přihlášky jsme poslaly 3, ale za jakýchsi záhadných okolností jsme byly přijaty pouze dvě (já a Zuzka Hovorková), o to odhodlanější zůstat pospolu. Daly jsme si záležet, abychom jim tuto skutečnost zdůraznily, kdekoliv to šlo,…ale vše marně. S rostoucí nervozitou, jsme tak ve čtvrtek brzy ráno nastoupily do rychlíku, který směřoval do Hulína.
Abych ujasnila naši nervozitu, nešlo tolik o to, jak zvládneme čtyři dny v angličtině diskutovat o evropských problémech a mezi sebou, ale po pravdě jsem byla nesvá spíše proto, že jsem si neuměla představit, jací budou ostatní delegáti. Ale jakmile jsme s nimi začali mluvit, tato obava ze mě opadla. Nemohly jsme si přát lepší společnost, všichni byli milí, vstřícní, rozumní a je skvělé poznávat nové lidi, kteří stojí o totéž. Téměř ihned jsme začali s programem. První den se nesl v duchu vzájemného poznávání, nejdříve v celé skupině téměř stovky lidí a později jen ve vlastní komisi (jedné ze sedmi), kde nás bylo deset. Na starost nás měli mladí ochotní organizátoři, z nichž téměř polovina pocházela ze zahraničí.
[slider crop=“yes“ slide1=“/wp-content/uploads/Lida3_015.jpg“ slide2=“/wp-content/uploads/Klara_015.jpg“][/slider]
Na večer byl připraven program Czechvillage. Naším úkolem bylo prostřednictvím dovezeného tradičního jídla a popřípadě krojů prezentovat náš kraj. Jenže…není moc „tradičních“ pražských jídel, která se snadno převážejí a nemusí se ohřívat (v duchu jsme záviděli pardubické skupince s perníčky). Tak se nám tam sešla pěkná řádka chlebíčků, bábovek, štrúdlů, šunek a dalšího. Ale s našimi GOP mikinami jsme měly nejblíže k něčemu, co by se s notnou dávkou fantazie dalo nazvat kroj.
Další dva dny jsme v komisi strávili diskusí a řešením jednoho z evropských problémů, všichni jsme se shodli, že dva dny jsou málo. Mezitím jsme čím dál tím více oceňovali práci organizátorů, kteří mimo jiné dohlédli na to, abychom během očekávaných „cofee breaků“ měli stále co jíst a pít.
Tu trochu volného času jsme trávili na nějakém pokoji ve společnosti mnoha našich nových kamarádů…a že bylo o čem mluvit! Ale upřímně, pokud si někdo myslí, že jsme dodržovali „pravidlo“ anglické konverzace, musím ho zklamat, jestliže byli v pokoji pouze Češi, angličtina šla stranou. Všichni jsme se po dnech strávených hledáním argumentů, vysvětlováním postojů, chvílemi až ohnivé diskuse a vůbec komunikací v angličtině rádi vraceli k mateřskému jazyku.
Poslední den proběhlo valné shromáždění, vrchol celého fóra. Po nezbytných ceremoniích jsme zasedli ke komisním stolům a 1. komise se jala prezentovat své řešení zadaného tématu, pak pokračovaly další. Vše trvalo 8 hodin. Zpětně se trochu divím, že jsem se soustředila až do konce. Možná tomu pomohl fakt, že naše komise vystupovala předposlední a já přece jen byla trochu nervózní ze svého projevu, který jsem dopisovala ještě cestou, ale na větší nervozitu nezbývala energie. Některá řešení byla přijata, jiná odmítnuta, poslední kolo diskuse, poslední závěrečná řeč a poslední hlasování, pár projevů závěrem, hymna a příliš rychlé loučení. Přezuly jsme podpatky, popadli svá zavazadla a se skupinou delegátů doslova běželi na Kroměřížské nádraží, abychom stihli poslední rozumný spoj.
Povedlo se. S jistým zklamáním jsme zjistili, že rychlík je úplně plný, ale nedalo se nic dělat, složili jsme kufry do uličky, kluci v kvádrech, holky v šatech, visačky EYP stále na krku, roztroušeni po vlaku jsme jeli domů. Přesně si pamatuji, jak s rostoucí únavou klesala úroveň humoru, a my se nakonec smáli naprostým maličkostem, ale přesto všechno jsme si zpáteční cestu užili. Pozdě večer jsme přijeli do Prahy a loučili se znovu a znovu udiveni, co všechno se dá za 4 dny zažít a kolik lidí poznat.
Tato fóra totiž zdaleka nejsou jen o jednotvárné práci a další práci, naopak! Každý den byl doslova nabitý…stihli jsme toho hodně. A pravda, je třeba dodat, že pokud si chcete vše opravdu užít, je potřeba počítat s nemalým spánkovým deficitem, ale dle mého to určitě stojí za to!
Motivovány zážitkem z Kroměříže, rozhodly jsme se sestavit školní čtyřčlennou komisi a zkusit štěstí ve výběrovém kole, abychom se dostali na 17. Národní výběrovou konferenci konanou letos ve Zlíně.
Díky důkladné přípravě a vstřícnosti našich profesorů i rodičů jsme se poměrně klidní, ale odhodlaní, zúčastnili pražského kola. Nedělní dopoledne a část odpoledne jsme strávili napadáním rezolucí ostatních komisí a hájením vlastních, přidělených řešení. Unaveni, ale s pocitem dobře odvedené práce jsme čekali na výsledky.Snaha se vyplatila, naše komise (Zuzka Hovorková, Klárka Vlková, Jirka Klečka a já) vybrána byla a my se tak už těšíme do Zlína.
